119 C 68/2022-34 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 4.500 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 13.10.2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 4.500 Kč. Žalovaný se zavázal jej zaplatit nejpozději do 2.11.2016 Smlouva byla uzavřena pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se zaregistroval, poskytl své osobní údaje. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byla bankovním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] poskytnuta jistina úvěru ve výši 2.400 Kč. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas. Přes upomínku ze dne 13.4.2021 dosud žalobci neuhradil ničeho. Právní předchůdce žalobce postoupil smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 3.3.2021 pohledávku za žalovaným na žalobce. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 4.500 Kč. Úvěr byl sjednán v délce 20 dnů. Poplatek byl sjednán ve výši 0 Kč. Datum poskytnutí 13.10.2016 převodem na účet žalovaného. Splatnost byla sjednána na den 2.11.2016. Z potvrzení o odeslání finančních prostředků soud zjistil, že částka 4.500 Kč byla poskytnuta na bankovní účet žalobce. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný byl řádně informován o podmínkách úvěru. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13.4.2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 13.4.2021 soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Z poštovního podacího lístku ze dne 13.4.2021 soud zjistil, že výzva byla žalovanému odeslána. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník). V tomto závazkovém vztahu vystupoval právní předchůdce žalobce a následně žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci peněžní prostředky včetně dohodnutých úroků. Žalovaný svoji povinnost v celém rozsahu nesplnil, proto žalobci vzniklo právo po žalovaném požadovat vrácení dlužné částky ve výši 4.500 Kč a současně příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Dle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V souladu s citovaným ustanovením použil soud zkrácené formy odůvodnění rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšnému žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 1.489 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, 3 úkonů právní služby po 200 Kč, podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o podání zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněné opakovaně týmž žalobcem, peněžité plnění, které je předmětem řízení nepřevyšující 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení, 3 režijních paušálů po 100 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu, výzva k plnění) ve smyslu ustanovení § 14 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 189 Kč.