14 C 17/2022-19 — Městský soud v Brně

Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce (jako vlastník a současně pronajímatel) domáhal po žalované zaplacení částky 9 438 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku za vyúčtování služeb za období roku 2018 související s užíváním bytu žalovanou [číslo] (sestávajícího ze 4 pokojů, kuchyně a příslušenství) situovaného ve 2. nadzemním podlaží domu v [obec] na ulici [adresa], [anonymizováno] - stavba – byt. dům na ulici [adresa], č. o. [anonymizováno], který je součástí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [územní celek], [územní celek]. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z nájemní smlouvy ze dne 23. 7. 2014 vzal soud za prokázáno, že žalobce jako pronajímatel přenechal k užívání žalované jako nájemkyni byt [číslo] sestávající ze 4 pokojů, kuchyně a příslušenství, situovaný ve 2. podlaží domu v [obec] na ulici [adresa], [anonymizováno] (dále jen„ předmětný byt“), a to na dobu určitou od 1. 8. 2014 do 31. 1. 2015. Následně byla dne 9. 2. 2015 uzavřena další nájemní smlouva na dobu určitou, a to od 1. 2. 2015 do 31. 3. 2015, kde bylo sjednáno obvyklé nájemné a dle výpočtového listu činilo nájemné 14 266 Kč měsíčně a záloha na služby a na energie 480 Kč měsíčně. Nájem žalované k předmětnému bytu skončil uplynutím sjednané doby, a to ke dni 31. 3. 2015. Žalovaná užívala předmětný byt i po skončení nájemního vztahu. Žalobce si s žalovanou v nájemní smlouvě sjednal vyloučení použití ust. 2285 občanského zákoníku, tedy, i když pokračuje nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, neplatí to, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let. Nájem bytu se tedy neobnovuje a skončí uplynutím doby nájmu (čl. IV. odst. 3 nájemní smlouvy). Žalovaná nadále počínaje dnem 1. 4. 2015 užívala předmětný byt bez právního důvodu, přestože nájem skončil v souladu s nájemní smlouvou ke dni 31. 3. 2015. Žalovaná užívala byt bez právního důvodu, aniž by za to hradila žalobci jakoukoliv částku. Žalobce se touto žalobou domáhá úhrady nedoplatku na vyúčtování služeb za rok 2018, a to vše v celkové výši 9 438 Kč, jak vyplývá z vyúčtování služeb za rok 2018. Vyúčtování bylo splatné ke dni 31. 8. 2019. Přestože byla žalovaná žalobcem vyzvána k úhradě žalované částky, tak žalovaná dosud žalobci žalovanou částku neuhradila. Uvedené skutečnosti soud zjistil a vzal za prokázané z nájemní smlouvy ze dne 23. 7. 2014 a z nájemní smlouvy ze dne 9. 2. 2015, z výpisu z katastru nemovitostí – [list vlastnictví]. Výše dlužné částky za vyúčtování služeb za rok 2018 byla zjištěna a prokázána z protokolu o vyúčtování služeb. Na základě takto zjištěného skutkového stavu s ohledem na jeho právní posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Po právní stránce je nárok žalobce zcela po právu v souladu § 2991 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaná se na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatila a musí ochuzenému vydat, oč se obohatila. Žalobce má v souladu s ust. § 2999 občanského zákoníku právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny, proto je žalovaná povinna uhradit žalovanou částku ve výši 9 438 Kč, jak ji žalobce vyúčtoval ve vyúčtování služeb za rok 2018. Žalovaná je povinna zaplatit i zákonný úrok z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je dána nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení, které u něj spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, dále tato částka sestává z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za 2 úkony (předžalobní výzva a žaloba) ve smyslu § 1 odst. 1 a 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Celkem činí částku 1 000 Kč Náklady právního zastoupení advokáta nebyly přiznány ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 376/12 ze dne 14. 3. 2013, soud přiznal žalobci náklady, jakoby se jednalo o nezastoupeného účastníka.