14 C 175/2022-25 — Městský soud v Brně

Předmětem řízení byla žaloba o zaplacení 38 968,53 Kč s příslušenstvím z titulu vrácení úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému na základě úvěrové smlouvy ze dne 14. 2. 2020. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 14. 2. 2020 smlouvu o úvěru s pojištěním klienta [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 636,34 Kč, a to počínaje dnem 20. 3. 2020, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Účastníci se dohodli, že úvěr bude úročen sazbou 9,40 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy je Sazebník poplatků žalobkyně. Žalobkyně svůj závazek vyplývající z úvěrové smlouvy splnila a dne 14. 2. 2020 poskytla žalovanému úvěr, a to bezhotovostním převodem finančních prostředků na účet žalovaného, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu. Žalovaný v rámci tohoto smluvního vztahu vystupoval jako podnikatel, proto se nejednalo o spotřebitelský úvěr. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, když neuhradil řádně měsíční splátky za měsíc 12/2021 a 1/2022. Z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva a v souladu s odst. 20 a 21 Produktových podmínek žalobkyně, jež jsou nedílnou součástí Smlouvy o úvěru, prohlásila úvěr poskytnutý dle Smlouvy o úvěru dopisem ze dne 25. 1. 2022 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž ve smyslu Produktových podmínek porušil svoji splátkovou povinnost dle Smlouvy o úvěru. Žalovaný dosud svoji povinnost nesplnil a dlužný (splatný) úvěru nezaplatil. Žalovaný nadále dluží žalobkyni na jistině částku 34 018,90 Kč, jak vyplývá z platební historie a z výpisů z úvěrového účtu, která byla vypočtena tak, že poskytnutý úvěr 40 000 Kč byl ponížen o části splátek započtených na jistinu v celkové výši 5 981,10 Kč. Dále žalovaný dluží žalobkyni smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 845,05 Kč, dále smluvní poplatky ve výši 1 326,34 Kč (jedná se o poplatky za upomínky), dále smluvní pokutu ve výši 3 623,29 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 30 % ročně z částky 34 863,95 Kč od 26. 2. 2022 do zaplacení. Dle § 2395 zákona č. 89/1012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 občanský zákoník, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1970 občanský zákoník, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní (bankou) a žalovaným vznikl uzavřením úvěrové smlouvy závazkový vztah. Žalovanému byly poskytnuty dohodnuté finanční prostředky, které se zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem a poplatky. Žalovaný však tuto svoji povinnost porušil, a proto byla pohledávka bankou zesplatněna. Žalovaný se rovněž dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyni tak vzniklo v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný v řízení neuvedl, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil a ani jinak nárok žalobkyně nerozporoval, soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně příslušenství. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 303,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 559 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT”). Soud přiznal náhradu nákladů za 3 úkony právní služby po 2 660 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) AT). Dále byla žalobkyni přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý z úkonů právní služby (§ 13 odst. 3 AT) a 21 % DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 1 864,80 Kč