14 C 62/2022-30 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky v celkové výši 1 431,61 Kč s příslušenstvím za dodávku plynu do odběrného místa: [ulice a číslo], [obec] za období od 19. 4. 2019 do 1. 4. 2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Dne 14. 8. 2017 ve znění dodatku ze dne 10. 5. 2019 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, ve které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému plyn do odběrného místa: [ulice a číslo], [obec], a žalovaný se zavázal za odebraný plyn řádně a včas uhradit sjednanou cenu. Z předložené faktury [variabilní symbol] ze dne 26. 4. 2020, splatná dne 18. 5. 2020, soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalobkyně za období od 19. 4. 2019 do 1. 4. 2020 vyúčtovala žalovanému odběr plynu na částku 2 763,79 Kč. Na tuto fakturu byla žalovaným provedena částečná úhrada, a to dne 15. 7. 2020 ve výši 539,40, dne 17. 8. 2020 ve výši 605 Kč a dne 1. 11. 2020 ve výši 87,78 Kč. Zbývá tak doplatit částku ve výši 1 431,61 Kč. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky plynu podle § 72 odst. 1, 2 zákona č. 458/2000 Sb. Žalovaný porušil své povinnosti vyplývající z tohoto závazkového vztahu, když žalobkyni nezaplatil úhradu za dodávku plynu za výše uvedené období. Žalovaný se rovněž dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyni tak vzniklo v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný v řízení neuvedl, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil ani jinak nárok žalobkyně nerozporoval, soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za zastoupení žalobkyně advokátem podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve znění pozdějších předpisů, a to za dva úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení a návrh ve věci samé) po 200 Kč, dále dvěma paušálními částkami náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. po 100 Kč, částkou 126 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad a zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč. V dané věci se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Ve věci jde o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud proto aplikoval ustanovení § 14b a. t. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.