16 C 117/2022-21 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci částku 4.000 Kč s příslušenstvím, neboť byla dne 4.7.2007 uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným smlouva o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 2.156 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti, a to v 27 týdenních splátkách po 228 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 9.1.2008. Na poskytnutou půjčku žalovaný ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dne 4.7.2007 uzavřel [právnická osoba] dále jako [anonymizováno] s žalovaným jako se zákazníkem smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému půjčku ve výši 4.000 Kč a žalovaný jako zákazník se zavázal vrátit [anonymizováno] poskytnutou částku 4.000 Kč spolu s navýšením o souhrnný poplatek ve výši 2.156 Kč, tedy celkem 6.156 Kč v 27 týdenních splátkách po 228 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 9.1.2008. Podáním ze dne 29.7.2021 byl žalovaný vyzván k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, dle kterého mu bylo umožněno uhradit dlužnou částku ve lhůtě nejpozději do 13.8.2021. Ze zákaznické karty ze dne 4.7.2007 soud zjistil, že v části finančních informací zaznamenal [anonymizováno] příjmy z výdělečné činnosti domácnosti na straně žalovaného ve výši 16.300 Kč a běžné měsíční výdaje domácnosti ve výši 7.500 Kč. Z toho nájem/inkaso ve výši 3.000 Kč, telefon ve výši 1.000 Kč, výdaje na domácnost celkem 3.500 Kč. Použitelný příjem tak představuje dle [anonymizováno] částku 8.000 Kč. Podáním ze dne 6.1.2021 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, a to na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18.12.2020 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. 4. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až před 1.1.2014. 5. Ve smyslu ust. § 657 o.z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 6. Ve smyslu ust. § 1 odst. 2 písm. e) před středníkem zákona č. 321/2001 Sb. se tento zákon nevztahuje na smlouvu, ve které je poskytován spotřebitelský úvěr na částky nižší než 5.000 Kč nebo vyšší, než 800.000 Kč. 7. Smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu, což znamená, že vznik půjčky předpokládá nejen samotnou dohodu stran, ale i faktické převzetí předmětu půjčky dlužníkem. Jako pro každou smlouvu je i pro smlouvu o půjčce nezbytným předpokladem shoda vůle obou stran, tedy poskytnutí návrhu a jeho akceptace. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti, avšak teprve odevzdáním věci dlužníkovi se tento vztah mezi nimi stává právním vztahem z půjčky. Lze tak uzavřít, že dne 4.7.2007 uzavřel právní předchůdce žalobce a žalovaný smlouvu o půjčce, na základě které poskytl věřitel dlužníkovi částku 4.000 Kč v den uzavření smlouvy, když převzetí poskytnuté částky žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Tímto soud shledává naplněnou reálnou povahu předmětného závazku a bylo pak na žalovaném, aby tento tvrdil či prokázal opak, respektive, aby předložil takové tvrzení s navazujícími důkazy, které by prokázaly, že poskytnutá dlužná částka byla žalobci řádně a včas splacena. Jelikož tento ničeho netvrdil a již vůbec ničeho neprokázal, soud tak žalobě vyhověl a uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci vedle dlužné jistiny i příslušenství pohledávka, jež tvoří zákonné úroky z prodlení, jak touto žalobou žalobce uplatnil, neboť s ohledem na výši poskytnuté částky (nižší než 5.000 Kč) soud nemohl na daný závazkový vztah aplikovat případná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, jež byl platný k 4.7.2007. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud plně úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady tohoto řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, jakož i v nákladech za právní zastoupení, a to za tři úkony právní služby po 200 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč, to vše vyjma SOPu vynásobeno o 21% DPH (§ 14b odst. 1,5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 137 odst. 3 o.s.ř.) tedy celkem 1.489 Kč, z čehož DPH představuje 189 Kč. 9. S ohledem na výši předmětu tohoto sporu podléhá odůvodnění tohoto rozhodnutí ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. 10. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.