16 C 175/2022-19 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 39.949,74 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 27.5.2010, na základě které poskytla [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 35.000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. 4. Právní předchůdce žalobce, a to [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 27.5.2010 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet a téhož dne [právnická osoba] dále uzavřela smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr představující možnost čerpání peněžních prostředků do debetního (záporného) zůstatku na běžném účtu. Limit kontokorentního úvěru byl sjednán ve výši 35.000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu, když jeho překročení bylo považováno za případ vzniku tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který byl žalovaný povinen vyrovnat. Samotné vyrovnání žalovaný neučinil ani přes upomínky [právnická osoba], která vyhodnotila chování žalovaného jako závažné porušení smlouvy o úvěru a dne 1.3.2021 převedla pohledávku na zaplacení celého kontokorentu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků spolu s výzvou žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky včetně úroku. Od následujícího dne po převedení debetního zůstatku na evidenční účet z nepovolených debetních zůstatků byl dluh úročen úrokem z kontokorentu v souladu s platným oznámením ve výši 18,9% ročně a zároveň úrokem z prodlení v zákonné výši. Touto skutečností byl žalovaný vyrozuměn výzvou ze dne 1.3.2021. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26.8.2021 s účinností k 1.9.2021 byla pohledávka postoupena na žalobce a ke dni postoupení představuje celkem 43.697,97 Kč sestávající se z dlužného zůstatku úvěru ve výši 39.949,74 Kč, úroku z úvěru ve výši 1.982,13 Kč a úroku z prodlení ve výši 1.766,10 Kč. 5. Dopisem ze dne 17.9.2021 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce. Dlužná částka nebyla žalovaným zaplacena ani na základě zaslané výzvy ze dne 21.2.2022. 6. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do důvodu i výše a jako takové jí bylo soudem bez dalšího vyhověno s odkazem na ust. § 2395 a následující o.z., neboť žalobce, respektive její právní předchůdce své povinnosti vyplývající z citované smlouvy splnil, když žalovanému sjednaný úvěr poskytl. Žalovaný však své smluvní povinnosti nedodržel, měsíční splátky řádně a včas nehradil a porušil závazek vyplývající ze smlouvy spočívající v nepřekročení povoleného limitu kontokorentu. Jelikož překročení limitu žalovaný nevyrovnal, vyhodnotil žalobce, respektive právní předchůdce žalobce chování žalovaného jako závažné porušení smlouvy o úvěru a proto dlužnou pohledávku převedl na zaplacení celého kontokorentu dne 1.3.2021 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků s následnou výzvou k úhradě celé dlužné částky včetně úroku. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve věci zcela pasivní, neprokázal, že by žalobci dlužnou částku zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok uplatněný žalobou vůči němu je z hlediska hmotněprávního nedůvodný, soud žalobě vyhověl, a to jak v části dlužné jistiny, tak v části úroku z prodlení s odkazem na § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení s § 1970 občanského zákoníku Lhůta ke splnění povinnosti byla soudem stanovena s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v rozsahu tří dnů. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud plně úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady tohoto řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1.598 Kč, jakož i v nákladech za právní zastoupení, a to za tři úkony právní služby po 500 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč, to vše vyjma SOPu vynásobeno o 21% DPH (§ 14b odst. 1,5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 137 odst. 3 o.s.ř.) tedy celkem 3.776 Kč, z čehož DPH představuje 378 Kč. 8. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.