16 C 97/2022-26 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 1.098 Kč s příslušenstvím představující dlužné jízdné ve výši 98 Kč a přirážku k jízdnému 1.000 Kč, neboť žalovaná cestovala dne 6.6.2021 dopravním prostředkem právního předchůdce žalobce bez platného jízdního dokladu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z oznámení o závadách ve spojení s potvrzením o nedodržení SPPO soud zjistil, že žalovaná, jakožto cestující cestovala dne 6.6.2021 vlakem [anonymizováno] [číslo] ve směru [obec] - [obec], když při kontrole jízdenek tato nepředložila na výzvu zaměstnance právního předchůdce žalobce (společnosti [právnická osoba]) platný jízdní doklad. Potvrzením o nedodržení SPPO byla žalované stanovena pohledávka ve výši 1.098 Kč představující dlužné jízdné ve výši 98 Kč a přirážka ve výši 1.000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 9.12.2021 soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena postupitelem - [právnická osoba] na žalobce jako postupníka. 4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o přepravě osob dle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), jehož obsahem byl závazek dopravce (právního předchůdce žalobce) přepravit cestujícího (žalovanou) do místa určení a závazek žalované jako cestující zaplatit za přepravu jízdné. Ačkoliv právní předchůdce žalobce jako dopravce své povinnosti vyplývající z uzavřené přepravní smlouvy splnil, žalovaná své smluvní povinnosti nedostála a vzhledem k tomu, že nezaplatila jízdné, vznikla této povinnost zaplatit vedle dlužného jízdného i přirážku k jízdnému, když nárok žalobce vyplývá z ust. § 2550 o.z. ve spojení s § 37 zákona č. 266/1994 Sb. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaná byla ve věci zcela pasivní, neprokázala, že by žalobci dlužnou částku zaplatila a netvrdila ani nedoložilo jiné rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok uplatněný žalobou vůči ní je z hlediska hmotněprávního nedůvodný. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud plně úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady tohoto řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, jakož i v nákladech za právní zastoupení, a to za tři úkony právní služby po 200 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč, to vše vyjma SOPu vynásobeno o 21% DPH (§ 14b odst. 1,5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 137 odst. 3 o.s.ř.) tedy celkem 1.489 Kč, z čehož DPH představuje 189 Kč. 6. S ohledem na výši předmětu tohoto sporu podléhá odůvodnění tohoto rozhodnutí ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. 7. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.