17 C 4/2022-31 — Městský soud v Brně

Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 2.000 Kč představující zápůjčku, kterou poskytl žalované na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 21.7.2014 právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] Zápůjčku měl žalovaný vrátit dne 11.8.2014. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21.12.2017 žalobci. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 5.6.2020. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o půjčce ze dne 21.7.2014, Internetového formuláře – Loan application, příkazu k úhradě, všeobecných obchodních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017 vč. přílohy [číslo] oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5.6.2020 vč. poštovního podacího archu učinil soud následující závěr ohledně skutkového stavu. Mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 21.7.2014 prostřednictvím formuláře uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Právní předchůdce žalobce se v ní zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 2.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku vč. poplatku za poskytnutí ve výši 480 Kč tj. částku ve výši 2.480 Kč vrátit do 11.8.2014. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta dne 21.7.2014 převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 18.1.2018. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 5.6.2020, byť byl žalovaný poučen o možnosti soudního vymáhání pohledávky a vzniku dalších nákladů. Na základě takto zjištěného skutkové stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl závazek uzavřením smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy a v rámci řízení byl zcela pasivní a neprokázal, že by žalobci či jeho právnímu předchůdci dlužnou částku zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 2.000 Kč. Soud vyhověl žalobě, i pokud jde o příslušenství pohledávky. Příslušenství je představováno úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky do zaplacení. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 1.489 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, 3 úkonů právní služby po 200 Kč podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů po 100 Kč (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, převzetí a příprava věci, písemné podání soudu) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., daně z přidané hodnoty ve výši 189 Kč. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.