19 C 112/2022-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 17. 8. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 14.252,25 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v částce 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobce částku v celkové výši 18.917 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 316 Kč s tím, že poslední splátka činila 273 Kč. Žalovaný však svému závazku nedostál, když předchůdci žalobce na dluh celou dlužnou částku neuhradil a dostal se tak do prodlení s plněním svého peněžního závazku. Současně právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 10.000 Kč s tím, že žalovaný měl věřiteli vrátit částku ve výši 18.917 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 316 Kč s tím, že poslední splátka činila 273 Kč. Žalovaný však dlužnou částku řádně a včas neuhradil. Pohledávky za žalovaným byly následně postoupeny na žalobce. Jelikož žalovaný ani přes výzvy žalobce dlužné částky neuhradil, obrátil se žalobce prostřednictvím tohoto návrhu na soud s tím, že se žalobou domáhá zaplacení zbývajících dlužných částek z titulu poskytnutých úvěrů. 2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný dne [datum] uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč, jak vyplývá z předmětné smlouvy a zákaznické karty. Žalovaný se úvěr zavázal vrátit zpět předchůdci žalobce v celkové výši 18.917 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 316 Kč s tím, že poslední splátka činila 273 Kč. Současně právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum] další smlouvu o zápůjčce, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr v požadované výši 10.000 Kč, jak vyplývá z doložené smlouvy a zákaznické karty. Úvěr se opět žalovaný zavázal vrátit zpět věřiteli v celkové výši 18.917 Kč, přičemž jej měl uhradit v šedesáti týdenních splátkách ve výši 316 Kč s tím, že poslední splátka činila 273 Kč. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný celkem na úvěr ve výši 10.000 Kč ze dne [datum] uhradil prostřednictvím 9 plateb částku ve výši 3.675 Kč, kdy na dlužné jistině žalobce eviduje zbývající dlužnou částku 8.364,93 Kč. Na úvěr ze dne [datum] žalovaný učinil 14 plateb o celkové úhradě 8.675 Kč, kdy na dlužné jistině žalobce eviduje nedoplatek ve výši 5.887,32 Kč, jak vyplývá z doložené tabulky umoření úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem, a žalobcem v postavení postupníka, včetně seznamu konkrétních postoupených pohledávek, soud zjistil, že byly na žalobce postoupeny mimo jiné i pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy. Oznámení spolu s výzvou bylo odeslané na adresu žalovaného dne [datum], jak vyplývá z podacího archu. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s uvedenými splátkami, zaslal žalobce žalovanému dopisem ze dne [datum] předžalobní výzvu k úhradě částky 33.988 Kč. 5. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. 6. Mezi účastníky vznikl v případě obou smluv závazkový vztah založený smlouvou o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o. z., v němž žalobce vystupuje jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Právní předchůdce žalobce se ve smlouvách zavázal poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úrok a případné náklady na úvěr ve splátkách. Dle výše specifikovaných smluv žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové výši 10.000 Kč a 10.000 Kč, čímž předchůdce žalobce svému závazku dostál, žalovaný však nikoli, když se v obou případech dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek. Pohledávky za žalovaným byly následně ve smyslu § 1879 o. z. postoupeny na žalobce. Žalobci tak na základě prodlení žalovaného vzniklo právo požadovat zaplacení každé zbývající dlužné jistiny po započtení úhrad žalovaného v částkách 8.364.93 Kč a 5.887,32 Kč, když žalobce po žalovaném zbývající smluvní náklady zápůjček nepožaduje. Není rovněž pochyb o tom, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku a je tak povinen zaplatit žalobci též zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobce kapitalizoval vždy za období po marném uplynutí lhůty od úhrady poslední splátky žalovaným do [datum] (postoupení pohledávky), současně požaduje tento úrok z dlužných částek za období od [datum] do zaplacení. Dále má žalobce nárok na sjednaný smluvní úrok z prodlení ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny, a to vždy v kapitalizované částce za období ode dne následujícího po splatnosti dluhu do [datum] (postoupení pohledávky), rovněž za období od [datum] do zaplacení. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14.252,25 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).