19 C 9/2022-26 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 6. 11. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 24.887,57 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o rychlé půjčce ze dne [datum] poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku ve výši 40.000 Kč, kterou se zavázal žalovaný vrátit formou pravidelných měsíčních splátek spolu s úrokem 14,90 % p.a. a sjednanými poplatky. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a předchůdce žalobce tak využil svého práva a ke dni [datum] úvěr zesplatnil. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobce. K tomuto dni dlužná částka sestávala z nesplacené jistiny ve výši 24.387,57 Kč, dlužných poplatků ve výši 500 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku v částce 2.999,49 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 815,26 Kč, dále žalobce požaduje smluvní a zákonné úroky z prodlení z dlužné částky ode dne po zesplatnění dluhu do zaplacení. Dlužnou částku neuhradil žalovaný ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o rychlé půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 40.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit předchůdci žalobce formou 36 měsíčních splátek po 1.504 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci s tím, že úroková sazba úvěru činila 14,90 % p.a., RPSN dosahovala 16,15 %, jak vyplývá z obsahu smlouvy. Částka úvěru měla být žalovanému poskytnuta na účet [číslo] naopak pohledávky předchůdce žalobce z úvěru měly být evidovány na č. ú. [bankovní účet], který je rovněž účtem pro splácení úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky pro osobní úvěry [právnická osoba] a sazebník poplatků. Dopisem ze dne [datum] právní předchůdce žalobce akceptoval návrh smlouvy o rychlé půjčce [číslo]. Z karty„ údaje klienta“ vyplývá, že žalovaný k prokázání své totožnosti předložil občanský průkaz. Z obsahu smlouvy rovněž vyplývají informace tvrzené žalovaným, a to že je svobodný, jako nejvyšší dosažené vzdělání má výuční obor s maturitou, nemá žádnou vyživovací povinnost a žije v obecním bytě. Dále uvedl, že je zaměstnán u zaměstnavatele [anonymizováno], s.r.o., kdy jeho čistý příjem dosahuje částky 35.000 Kč měsíčně, splátky jiných úvěru činí částku 12.000 Kč. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu ze strany předchůdce žalobce č. [bankovní účet] vyplývá, že dne [datum] byl žalovanému vyplacen úvěr v částce 40.000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Z uvedeného je rovněž zřejmé, že žalovaný neplatil sjednané splátky úvěru řádně a včas. Dne [datum] byl dle výpisu žalovanému v souladu s podmínkami předchůdce žalobce a ceníkem poplatků účtován poplatek za odeslání 1. výzvy v částce 500 Kč. Dopisem ze dne [datum] oznámil právní předchůdce žalobce žalovanému jeho závazky za okamžitě splatné. Současně jej vyzval k úhradě nedoplatku ve výši 28.702,32 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným na žalobce [příjmení] [právnická osoba] Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum], odeslaným na adresu žalovaného téhož dne. Dne [datum] byla žalovanému adresována předžalobní výzva, podaná k přepravě téhož dne, jak vyplývá z předmětné výzvy a seznamu odeslaných výzev. 5. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. 6. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla [datum] uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v částce 40.000 Kč na jím uvedený bankovní účet, naopak žalovaný se zavázal splatit částku předchůdci žalobce formou 36 měsíčních splátek po 1.504 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci. Současně se žalovaný dle sjednaných podmínek zavázal uhradit úroky v sazbě 14,90 % p.a. Právní předchůdce žalobce tak svou povinnost splnil, když žalovanému sjednaný úvěr poskytl a ten jej mohla čerpat, žalovaný však svých smluvních povinností nedostál, když v rozporu se smluvními podmínkami nehradil splátky úvěru řádně a včas. Předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou a dalšími smluvními podmínkami dlužnou částku ke dni [datum] zesplatnil a vyzval žalovaného k její úhradě. Pohledávka za žalovaným byla následně ve smyslu §1879 o. z. postoupena na žalobce, což bylo žalovanému řádně oznámeno. V rozsahu zesplatněného dluhu však žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil a dostal se tak do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Vedle nesplacené jistiny (24.387,57 Kč) vznikl žalobci rovněž nárok na zaplacení účtovaného poplatku za odeslání první upomínky (500 Kč). Dále má žalobce nárok za úroky z prodlení v zákonné výši, stanovené dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v kapitalizované částce 815,26 Kč (za období [datum] do [datum]), od [datum] je požaduje do zaplacení, a to spolu se smluvním úrokem ve výši 2.999,49 Kč vypočteným z dlužné částky ve sjednané výši 14,90 % p.a. rovněž za období od [datum] do [datum], dále jej požaduje žalobce od [datum] do zaplacení. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.448 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 996 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24.887,57 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).