20 C 190/2021-25 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou podanou dne 17. 9. 2020 domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit částku 3 000 Kč. Dne 3. 5. 2016 žalovaná od společnosti [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) dostala zapůjčenu částku 3 000 Kč, kterou měla vrátit do 3. 6. 2016. Žalovaná zápůjčku dosud nevrátila ani přes výzvu žalobce. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, postupoval soud v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně předložila soudu žalovaným nepodepsanou smlouvu o zápůjčce, na základě které měl poskytnout žalované částku ve výši 3 000 Kč se splatností 3. 6. 2016. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne 27. 6. 2017. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce tvrdil, že prostřednictvím internetových stránek byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by žalovaná se smlouvou souhlasila. Smlouva není žalovanou podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení jednající osoby. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv zvolený žalobkyní neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby. K jednoznačné identifikaci jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že věřitel poskytl žalované dne 3. 5. 2016 peněžní prostředky bez právního důvodu, když nebyla prokázaná existence smluvního vztahu mezi věřitelem a žalovanou a žalobce na prokázání existence vztahu rezignoval a nárokoval vydání bezdůvodného obohacení. Věřiteli tak vzniklo právo požadovat po žalované vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Věřitel tuto svou pohledávku za žalovanou postoupil v souladu s § 1879 OZ na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Nejpozději doručením žaloby žalované vznikla povinnost toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaná zůstala ve sporu neaktivní a netvrdila ani neprokázala, že by svou povinnost splnila. Soud tedy žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 3 000 Kč Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Plná náhrada nákladů řízení procesně úspěšného žalobce spočívá jednak v zaplaceném soudním poplatku v částce 400 Kč a jednak v odměně advokáta. Soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Hodnota jednoho úkonu právní služby v daném případě dle § 14b AT činí 200 Kč, žalobce má vedle toho za každý úkon právní služby nárok i na režijní paušál po 100 Kč. Zástupce žalobce v řízení učinil tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT – přípravu a převzetí zastoupení, výzva k plnění a písemné podání ve věci. Výše DPH v daném případě činí 189 Kč. Celkové náklady žalobce tedy činí 1 489 Kč a žalovaná je povinna zaplatit je přímo k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).