21 C 105/2022-27 — Městský soud v Brně

Žalobou z 27.1.2022 domáhal se žalobce úhrady žalované částky jako nákladů zpětného odtahu vozidla žalovaného, které bylo odstraněno z komunikace z důvodu blokového čištění. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání. Z výpisu z evidence motorových vozidel vzal soud za prokázáno, že žalovaný je od 17.2.2020 evidován jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka] Z pověření, fotografií a protokolu o provedení technického úkonu vzal soud za prokázáno, že [právnická osoba] provedly na základě pověření žalobce dne 23.9.2021 odtah uvedeného vozidla z ulice [ulice] v [obec] za účelem blokového čištění, kdy z fotografií vyplývá, že ulice byla označena dopravním značením o dočasném zákazu stání v uvedený den. Z výpisu usnesení schůze Rady města Brna č. R8/015 z 27.2.2019 vzal soud za prokázáno, že náklady na zpětný odtah byly stanoveny částkou 1.500,00 Kč včetně DPH. Z výzvy a dokladu o doručení vzal soud za prokázáno, že přípisem z 20.10.2021, odeslaným 21.10.2021, byl žalovaný vyzván k úhradě uvedené částky ve lhůtě 14 kalendářních dnů od doručení výzvy; výzva byla žalovanému odeslána na dresu [ulice a číslo], [obec], přičemž žalovaný má od r. 2017 dosud v Centrální evidenci obyvatel zapsánu doručovací adresu [adresa žalovaného]. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná do nárokované jistiny a části příslušenstvím. V řízení bylo prokázáno, že na základě pověření provedly [právnická osoba] z místa, které bylo označeno dle zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích dopravní značkou o dočasném zákazu stání, zpětný odtah vozidla, jehož provozovatelem a vlastníkem byl žalovaný. Dle § 19b odst. 2 téhož zákona je tento odtah prováděn na náklady provozovatele, tj. žalovaného, přičemž výše nákladů vyplývá z rozhodnutí Rady města Brna. Žalovanému byla výzva k úhradě odeslána 21.10.2021, avšak na adresu trvalého bydliště (což je adresa sídla Magistrátu města Brna), přičemž žalovaný měl (a dosud má) zapsánu v CEO odlišnou doručovací adresu. S ohledem na právní povahu žalobce soud dovodil, že o této skutečnosti žalobce měl a mohl vědět, když provozuje ohlašovnu obyvatel, kde registruje adresy trvalého bydliště i adresy doručovací. Za první řádnou výzvu proto soud považoval zaslání žaloby, kterou žalovaný na doručovací adrese převzal 20.5.2022. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl takto povinen plnit bezodkladně, tj. v den následující, což je však sobota, soud dovodil v návaznosti na § 57 odst. 2 o.s.ř. povinnost plnění v nejbližší pracovní den, tj. 23.5.2022 a prodlení žalovaného od 24.5.2022. Žalobě bylo proto vyhověno do nárokované jistiny a úroku z prodlení (§ 1970 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník, vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení) za dobu od 24.5.2022, ve zbytku byla žaloba ohledně úroku z prodlení zamítnuta. Žalobci nebyl přiznán nárok na náhradu nákladů vynaložených na zastupování advokátem, neboť soud dospěl k závěru, že se nejedná o náklady účelně vynaložené. V tomto směru byl vázán ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy nálezem Ústavního soudu ze dne 23.11.2010 sp.zn. III. ÚS 2984/09, kdy Ústavní soud dospěl k závěru, že v případě statutárních měst lze presumovat nutnou schopnost samostatně kvalifikovaně hájit před soudem svá práva bez potřeby zastupování advokátem. Soud proto pohlížel na žalobce jako na nezastoupeného účastníka a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. mu přiznal nárok na náhradu nákladů řízení, sestávajících z uhrazeného soudního poplatku 400,00 Kč a nákladů za dva úkony (předžalobní výzva a sepis žaloby) dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhláška 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, konkrétně pak dle § 2 odst. 1 vyhlášky, po 100,00 Kč, celkem 600,00 Kč.