21 C 152/2022-23 — Městský soud v Brně

Žalobou z 10.11.2021 domáhala se žalobkyně jednak smluvní pokuty ve výši 6.000,00 Kč za nevrácená zařízení, zapůjčená žalované právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], a ve zbytku částek, vyúčtovaných za pronájem zařízení a poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku (500,00 Kč). U jednání dne 21.9.2022 žalobkyně žalobu omezila na částku 333,10 Kč za pronájem zařízení a 500,00 Kč na poplatku za odpojení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila, a bylo proto jednáno v její nepřítomnosti. Ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací vzal soud za prokázáno, že dne 17.4.2019 uzavřeli [právnická osoba] a žalovaná smlouvu, na základě které přenechala UPC žalované do pronájmu Modem za částku 70,00 Kč a HD Box za 70,00 Kč měsíčně. Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky a ceník, dle kterého činil poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku na službách 500,00 Kč. Zakázkovým listem z 18.4.2019 stvrdila žalovaná převzetí obou zařízení. Fakturami se splatností 20.12.2019, 20.1.2020 a 20.2.2020 vyúčtovala UPC žalované vždy částku 70,00 Kč za každé zařízení. Přípisem z 29.1.2020 UPC od smlouvy odstoupila z důvodu nehrazení závazků žalované, a to ke dni 11.2.2020, a v návaznosti na tuto skutečnost fakturou [číslo] se splatností 5.3.2020 ponížila platby za pronájem zařízení o 43,45 Kč u každého ze zařízení. Toutéž fakturou pak UPC nárokovala poplatek za odpojení 500,00 Kč, přičemž k odpojení došlo dle zakázkového listu ke dni 14.2.2020. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] přenechala žalované shora uvedenou smlouvou do nájmu (§ 2201 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále o.z.) dvě movité věci (Modem a HD Box), každé za sjednanou platbu 70,00 Kč měsíčně, splatnou spolu s vyúčtováním poskytovaných služeb (bod 7.2 všeobecných podmínek). UPC od smlouvy odstoupila z důvodu nehrazení poskytovaných služeb a v návaznosti na to ponížila poslední platbu o poměrnou částku, odpovídající datu odstoupení od smlouvy. Za každé ze zařízení tak byla žalovaná povinna uhradit 3x 70,00 Kč, poníženo o 43,45 Kč, tj. 166,55 Kč, celkem 333,10 Kč. Povinnost úhrady poplatku za odpojení vyplývá ze smlouvy, ceníku, který byl její součástí, a odstoupení od smlouvy, přičemž poplatek byl vyúčtován fakturou se splatností 5.3.2020. Soud proto v nárokovaném rozsahu žalobě v plném rozsahu vyhověl, v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení zastavil dle § 99 odst. 1, 2 zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.). S ohledem na skutečnost, že procesně úspěšnější žalované v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. (ve vztahu k částce 833,10 Kč) a § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. (ve vztahu k částce 6.292,65 Kč) jak je uvedeno ve výroku III.