21 C 28/2022 — Městský soud v Brně

Žalobou z 10.11.2021 domáhala se žalobkyně úhrady částky 2.996,00 Kč s příslušenstvím s tím, že žalované dodala zboží, jehož cenu žalovaná neuhradila. Žalovaná vznesla námitku promlčení, na kterou žalobkyně reagovala tak, že doložila, že žalovaná svůj závazek uznala. Z listinných důkazů vzal soud za prokázáno následující: Fakturou č. 8040200532 vyúčtovala žalobkyně žalované v částce 2.996,00 Kč, splatné 2.10.2018, dodávku zboží„ transaxle fluid 80W 140“. Úhradu této částky urgovala žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně přípisem z 4.8.2021. Na uvedenou výzvu reagovala žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce přípisem z 20.9.2021, v němž výslovně uvedla„ pokud jde o nárok.. na úhradu částky ve výši Kč 2.996 za dodávku oleje Transaxle fluid 80W140 v objemu 20 kg + dopravné a balné vyúčtované fakturou – daňovým dokladem [číslo] tuto můj klient uznává a obratem ji zaplatí“. K dopisu pak právní zástupce žalované přiložil plnou moc, kterou mu žalovaná udělila, a která obsahovala i zmocnění k úkonům, kterými uznává uplatněné nároky. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Z výše provedeného dokazování vyplývá, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu, na základě které žalobkyně žalované plnila dodávkou zboží, kterou vyúčtovala. Z přípisu žalované z 20.9.2021 vyplývá, že fakturu, kterou byla cena zboží vyúčtována obdržela a nic proti vyúčtované částce nenamítala. Přípisem z 20.9.2021, kterým výslovně reagovala na výzvu k úhradě z 4.8.2021, svůj závazek k úhradě dlužné částky uznala, přičemž a) právní zástupce, který uznání činil jménem žalované, byl k takovému jednání žalovanou zmocněn, b) závazek, který uznala, žalovaná charakterizovala jednak co do obsahu (tj. uvedla přesně, o jakou dodávku se jednalo), tak i odkazem na fakturu, kterou byla dodávka vyúčtována, c) nevznesla jakékoliv námitky ani proti kvalitě dodávky ani proti vyúčtované ceně, d) výslovně uvedla, že tento svůj závazek uznává a fakturu„ obratem zaplatí“. Uznání dluhu (§ 2053 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále o.z.) tedy bylo právním jednáním, které – posuzováno dle svého obsahu (§ 555 odst. 1 o.z.) – bylo zcela určitým, jasným a srozumitelným uznáním závazku, který byl definován jak co do svého obsahu (přesným označením toho, co je jeho předmětem, tj. dodávka jakého zboží, včetně jeho dopravy), tak co do své výše (uvedením přesné částky), včetně jeho splatnosti (odkazem na fakturu). Jinak řečeno, za situace, kdy z okolností případu nevyplývá, že by žalovaná projevovala uvedeným přípisem jiný úmysl než uznat předmětný závazek, je nutno vycházet z významu, který takovému právnímu jednání přisuzovala žalobkyně jako osoba, které je projev vůle určen (§ 556 odst. 1 o.z.). Vzhledem k tomu, že závazek byl uznán platně co do důvodu i výše, vycházel soud dle § 2053 o.z. z fikce existence dluhu v době jeho uznání. Žalovaná v řízení ani netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh cokoliv uhradila. Pokud jde o vznesenou námitku promlčení, obecná promlčecí doba činí dle § 629 odst. 1 o.z. tři roky, avšak v případě uznání dluhu (§ 639 o.z.) je tato doba desetiletá a počíná běžet ode dne, kdy k uznání dluhu došlo, případně od posledního dne doby, ve které dlužník v uznání uvedl, že svůj závazek splní. V daném případě žalovaná uvedla, že se tak stane„ obratem“, což není konkrétně určená doba plnění, soud proto vycházel z počátku běhu promlčecí doby ode dne uznání dluhu, k němuž došlo přípisem z 20.9.2021. Bez ohledu na to, kdy byl přípis právní zástupkyni žalobkyně doručen (§ 570 odst. 1 o.z.), vzhledem k tomu, že žaloba byla podána 10.11.2021, byla podána před uplynutím desetileté promlčecí lhůty, a námitku žalované ohledně promlčení nároku proto soud považuje za neopodstatněnou. Žalobě bylo proto v plném rozsahu vyhověno, a to i do nárokovaného úroku z prodlení (§ 1970 o.z., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení), neboť žalovaná uznala svůj závazek s odkazem na fakturu, která obsahovala splatnost vyúčtované částky, a dále do nákladů uplatnění pohledávky dle téhož vládního nařízení. Podle § 142 odst. 1 zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád byla žalovaná jako procesně neúspěšný účastník zavázána k úhradě nákladů řízení, spočívajících v uhrazeném soudním poplatku 400,00 Kč a v nákladech právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. o odměnách advokátů za tři úkony (převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast u jednání) po 1.000,00 Kč, jeden úkon (předžalobní výzva) po 500,00 Kč, včetně čtyř režijních paušálů po 300,00 Kč, náhrady za promeškaný čas za cestu k jednání a zpět 1.200,00 Kč (12 půlhodin po 100,00 Kč) a jízdného osobním automobilem (při délce trasy 506 km a spotřebě dle velkého technického průkazu vozidla) 4.325,03 Kč, celkem 10.625,02 Kč, s připočtením 21% DPH v částce 2.147,27 Kč celkem 12.772,29 Kč, po zaokrouhlení 12.772,00 Kč.