21 C 47/2022-48 — Městský soud v Brně

1. Žalobou z 4.1.2022 domáhal se žalobce vyklizení bytové jednotky s odůvodněním, že tuto žalovaná užívá bez právního důvodu. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že tato je v rozporu s dobrými mravy, protože byt užívala na základě dlouholeté známosti s Ing. [příjmení], za kterého se provdala 17.3.2018, kdy Ing. [anonymizováno] byt vlastnil a užíval mnoho let před uzavřením manželství a žalovaná je přesvědčena, že má právo v bytě dožít, neboť ji manžel přesvědčoval, že v bytě dožijí. 2. Žalovaná v podání z 1.5.2022 navrhovala odročení jednání, nařízeného na 4.5.2022, z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a to o dva měsíce; tvrzený nepříznivý zdravotní stav nijak nedoložila. Soud nicméně této žádosti vyhověl, když současně žalovanou použil v přípise, který převzala 25.4.2022, že může požádat soud o ustanovení bezplatného právního zastoupení – žalovaný na tento přípis nereagovala a o právní zastoupení nepožádala. Další jednání bylo nařízeno na 4.7.2022, přičemž žalovaná obdržela předvolání k jednání 6.5.2022. Dne 1.7.2022 (pátek – jednání bylo nařízeno na pondělí) žalovaná telefonicky sdělila, že se ze zdravotních důvodů nemůže k jednání dostavit, přičemž nepožádala o jeho odročení. Soud proto ve věci jednal, a teprve po skončení jednání byla soudní kanceláři doručena žádost žalované o odročení jednání. Ta byla doložena zdravotním potvrzením z 23.6.2022, avšak odeslána byla teprve 1.7.2022, tj. těsně před jednáním. V potvrzení se konstatuje, že žalovaná má starosti, neboť„ bude soud ohledně bytu“. V žádosti žalovaná oběd žádá o odročení jednání, a to o tři měsíce. Soud i přes respekt k věku a zdravotnímu stavu žalované považuje toto jednání za obstrukční, neboť stav žalované, jak vyplývá ze zdravotní zprávy, je setrvalý, žalovaná pokaždé požádá o odročení jednání o několik měsíců, a to těsně před jednáním, přičemž nereagovala na nabídku soudu na ustanovení právního zastoupení. Tento závěr soudu je podepřen i tím, že kromě poukazu na to, o čem jí měl přesvědčovat manžel ohledně bytu, žalovaná ve svém stanovisku k žalobě neuvádí žádné relevantní skutečnosti, které by vznášela stran právního nároku, tj. že by jí snad svědčilo právo byt užívat. Soud tedy má zato, že ve věci jednal v nepřítomnosti žalované, aniž by ji tím zkrátil na jejich právech. 3. Ze spisu 59 D 41/2018 vzal soud za prokázáno, že dne 28.11.2017 zemřela paní [jméno] [příjmení], matka žalobce (viz úmrtní list). [jméno] [příjmení] žila ve společné domácnosti (viz protokol o předběžném šetření z 27.2.2018) se svým otcem [titul] [jméno] [příjmení], [datum narození], který na ni darovací smlouvou z 26.7.2012 převedl bytovou jednotku [číslo] v domě [adresa] v k.ú. [část obce]. Stejnou smlouvou zřídila [jméno] [příjmení] v čl. IV. ve prospěch svého otce [titul] [příjmení] věcné břemeno trvalého bydlení a užívání k tuto bytové jednotce. Usnesením čj. 59 D 41/2018-56 z 6.9.2018, které nabylo právní moci 6.9.2018, byla schválena dohoda dědiců, podle které bytovou jednotku včetně souvisejících podílů na společných částech domu a pozemku parc. [číslo] nabyl žalobce jako syn zůstavitelky. 4. Ze spisu 60 D 880/2019 vzal soud za prokázáno, že [titul] [příjmení] zemřel dne 19.11.2019 (viz úmrtní list), vypravitelkou pohřbu byla žalovaná jako manželka, s níž se Ing. [příjmení] oženil 17.3.2018. Do dědického spisu byl založen list vlastnictví k předmětné bytové jednotce ([list vlastnictví] pro k.ú. [část obce]), z něhož vyplývalo vlastnictví žalobce k bytu i věcné břemeno bydlení pro Ing. [příjmení]. Žalovaná do protokolu o předběžném šetření z 14.1.2020 uvedla, že zůstavitel nevlastnil nemovitosti a byty. Do spisu byla také založena závěť, kterou Ing. [příjmení] dne 8.1.2018 odkázal veškerý svůj majetek žalované, která v té době nebyla jeho manželkou s tím, že na povinný díl žalobce má být započten dar bytové jednotky, kterou od něj obdržela jeho dcera [anonymizováno] [příjmení]. Usnesením čj. 60 D 880/2019-54 byl nepatrný majetek zůstavitele vydán žalované jako vypravitelce pohřbu. 5. Z aktualizovaného výpisu z katastru nemovitostí vzal soud za prokázáno, že bytová jednotka [číslo] je zapsána na listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. [část obce], [územní celek] s tím, že jako výlučný vlastník je zapsán žalobce, jako nabývací titul je zapsáno shora uvedené usnesení čj. 59 D 41/2018-56 z 6.9.2018, přičemž v části B-LV je zapsáno věcné břemeno užívání dle čl. IV smlouvy z 26.7.2012. 6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že manžel žalované v době, kdy žalovaná ještě nebyla jeho manželkou, a to v r. 2012, převedl vlastnické právo k bytu na svou dceru, matku žalobce, s tím, že účastníci smlouvy zřídili ve prospěch dárce [titul] [příjmení] věcné břemeno užívání bytu. Věcné břemeno bylo zřízeno výlučně ve prospěch [titul] [příjmení], nikoliv členů jeho domácnosti. Z dědického spisu zůstavitelky [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázáno, že tato v bytě bydlela ve společné domácnosti se svým otcem [titul] [příjmení] v době svého úmrtí. V rámci dědického řízení nabyl výlučné vlastnické právo k bytu žalobce, přičemž [titul] [příjmení] pokračoval v užívání bytu na základě věcného břemene, zřízeného uvedenou darovací smlouvou a zapsaného v katastru nemovitostí. Po úmrtí své dcery [titul] [příjmení] sepsal závěť ve prospěch žalované, která tehdy nebyla jeho manželkou, následně s žalovanou uzavřel manželství a v r. 2019 zemřel. 7. Žalované byla skutečnost o tom, kdo je vlastníkem bytu známa, a to nejméně od úmrtí jejího manžela, když v dědickém řízení sama uvedla, že ten nevlastnil nemovitosti ani žádný byt, do dědického spisu byl založen výpis z katastru nemovitostí, ze kterého vyplývalo vlastnické právo žalobce k bytu, obsahem dědického spisu jsou rovněž přípisy, z nichž vyplývá, že žalovaná měla problém s přepisem energií v bytě na svou osobu s ohledem na vlastnictví bytu ze strany žalobce a absenci právního titulu k bydlení. 8. Po právní stránce lze konstatovat, že [jméno] [příjmení] a [titul] [příjmení] zřídili v darovací smlouvě z 26.7.2012 věcné břemeno užívání bytu dle § 151n a násl. zákona 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále obč. zák.). Toto věcné břemeno se řídilo právní úpravou, obsaženou v zákoně 40/1964 Sb. (§ 3028 odst. 3 věta prvá zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále o.z.), a zaniklo dle § 151p odst. 4 obč. zák. úmrtím [titul] [příjmení], tj. dnem 19.11.2019. Žalované tak svědčilo odvozené právo bydlení, a to na základě manželství s [titul] [příjmení], které však jeho úmrtím zaniklo (§ 767 odst. 3 ve spojení s § 767 odst. 1 věta prvá o.z.). Žalovaná zcela vědomě užívá byt bez právního důvodu, o absenci právního titulu ví nejméně od doby projednávání dědictví po zemřelém manželovi, kdy sama uvedla, že tento nevlastnil žádný byt, navíc nepatrný majetek po Ing. [příjmení] jako zůstaviteli byl vydán žalované, která vypravila pohřeb. Žalovaná tak po dobu nejméně dvou a půl let užívá byt bez právního titulu, je si této skutečnosti vědoma. Pokud žalovaná poukazovala na dobré mravy (§ 2 odst. 3 o.z.), má soud za to, že za situace, kdy bez hrazení jakéhokoliv nájemného (viz předžalobní výzva) po dobu dvou a půl let užívá byt, aniž by k takovému užívání měla právní titul, není žaloba v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce poskytnul žalované velkorysou dobu pro vyřešení jejího bydlení. Skutečnost, že manželovi žalované svědčilo z titulu věcného břemene právo užívání bytu, nemůže bez dalšího znamenat, že žalovaná bude tento byt bez hrazení nájemného užívat do svého úmrtí a znemožňovat tak žalobci výkon jeho vlastnického práva. Soud proto žalobci poskytnul ochranu jeho vlastnického práva dle § 1040 odst. 1 o.z. a žalovanou zavázal bytovou jednotku vyklidit. Pokud jde o lhůtu k vyklizení, soud vzal na jedné straně v úvahu věk a zdravotní stav žalované, na druhé straně pak skutečnost, že žalovaná takto vědomě byt užívá nejméně dva a půl roku, a proto jako přiměřenou stanovil lhůtu 30 dnů, která je dle názoru soudu dostatečná na to, aby si žalovaná sjednala právo nájmu k jinému bytu, popřípadě jiným způsobem svou bytovou situaci vyřešila. 9. Pokud jde o náklady řízení, soud k jejich úhradě zavázal žalovanou jako procesně neúspěšného účastníka. Náklady řízení sestávají z uhrazeného soudního poplatku 5.000,00 Kč a z nákladů právního zastoupení dle vyhl. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů. Při stanovení tarifní hodnoty vycházel žalobce dle § 7 vyhlášky z hodnoty bytové jednotky, kterou tvrdí v částce 8.000.000,00 Kč. Žaloba na vyklizení bytu je žalobou vindikační a pro určení výše odměny advokáta se dle § 8 odst. 1 vyhlášky vychází primárně z hodnoty vyklizované věci. Nicméně za situace, kdy hodnotu věci lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, vychází se dle § 9 odst. 1 vyhlášky z tarifní hodnoty 10.000,00 Kč. Žalobce v řízení netvrdil ani neprokazoval hodnotu předmětné bytové jednotky, tak tak nebyla ani zjišťována ani objektivně stanoveny, a nad rámec podstaty rozhodnutí by ji bylo možné zjistit jen s obtížemi, přesahují