2119 C 25/2021-51 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1.500 Kč z titulu nezaplaceného poplatku za odtah vozidla registrovaného na osobu žalovaného. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 4. Žalovaný je provozovatelem motorového vozidla tovární značky Peugeot [anonymizováno] (dále jen vozidlo). Vozidlo bylo osobou pověřenou žalobcem a to společností [právnická osoba] dne 18.11.2019 odtaženo z ul. [ulice], [obec] za účelem blokového čištění. Předmětné vozidlo bylo vráceno zpět na místo odtahu. Přestože lokalita byla v souladu se zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen zákon) označena dopravní značkou o dočasném zákazu stání, žalovaný uvedené dopravní značení nerespektoval, a proto bylo vozidlo žalovaného odtaženo a následně vráceno na místo odtahu. Usnesením schůze Rady [územní celek] ze dne 28.2.2019, R8/015 byla stanovena maximální cena za odtah vozidla při blokovém čistění v částce 1.500 Kč včetně DPH. 5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. 6. Žalobce je podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona vlastníkem místních komunikací nacházejících se na jeho území ([ulice]). Podle ustanovení § 19 odst. 5 věta prvá zákona je silniční správní úřad oprávněn rozhodnout o označení místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice nebo jejich částí, na kterých je z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání silničních vozidel, příslušnou dopravní značkou podle zvláštního předpisu. Podle ustanovení § 19 odst. 1, 2 zákona v případě neuposlechnutí rozhodnutí silničního správního úřadu podle ustanovení § 19 odst. 5 zákona je vlastník místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice oprávněn odstranit silniční vozidlo na náklady jeho provozovatele, pokud provozovatel silničního vozidla neprokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby silniční vozidlo odstranil včas sám. Předmětné vozidlo odtáhla žalobcem pověřená společnost [právnická osoba] Žalovaný nerespektoval dopravní značení o zákazu státní a jako provozovatel vozidla nese náklady na jeho odtah a vrácení na místo odtahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2010 sp. zn. 21 Cdo 4546/2009). Poplatek za jednorázový odtah činí 1.500 Kč. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. Nárok žalobce vychází z ustanovení § 19 odst. 6 zákona. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný ocitl v prodlení s peněžitým plněním, vznikl žalobci nárok na příslušenství představované úrokem z prodlení ve výši dle ust. § 1970 zákona č 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník) a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. 7. Dle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V souladu s citovaným ustanovením použil soud zkrácené formy odůvodnění rozsudku. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšnému žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 600 Kč. Tato částka sestává ze 2 úkonů po 300 Kč (písemné podání a výzva k plnění) dle § 1 odst. 2, odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb., jako náklady nezastoupeného účastníka. Náhrada nákladů řízení za náklady právního zastoupení žalobci nepřísluší, a to s poukazem na nález ústavního soudu ze dne 23.11.2010, sp. zn. III. ÚS 376/12. 9. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto žalovanému vznikla povinnost k náhradě nákladů řízení. Žalobce může být při rozhodování o náhradě nákladů řízení přiznána i náhrada soudního poplatku, který dosud nezaplatil (k tomu srov. usnesení NS ČR sp. zn. 29 Odo 274/2001 ze dne 15.5.2002). Výrok III. rozsudku vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 1 písm. j) a ust. § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen zákon o soudních poplatcích). Podle nějž je žalobce povinen zaplatit soudní poplatek ve výši stanovené v Sazebníku soudních poplatků. Řízení v projednávané věci bylo zahájeno na základě návrhu na vydání elektrického platebního rozkazu, žalobce za tento platební rozkaz soudní poplatek neuhradil, nicméně vznikla povinnost k zaplacení soudního poplatku dle položky 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Soud platební rozkaz nevydal a dle položky 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků soud v tomto případě doměří žalovanému poplatek do výše položky 1 Sazebníku soudních poplatků. Doplatek doměřeného soudního poplatku je přitom splatný až v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé (k tomu srov. usnesení MS v Praze sp..zn. 93 Co 56/2013 ze dne 7.12.2014 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod číslem 48/2014). S ohledem na výše uvedené tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1.000 Kč dle položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků tímto rozsudkem.