217 C 13/2022-20 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou podanou dne 24.5.2022 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit částku ve výši 400 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených nákladů za přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla, který byl namontován dne 13.11.2021 na vozidlo [registrační značka], neboť toto stálo na ulici [ulice a číslo] v [obec]. Žalovaný dne 13.11.2021 tuto částku co do důvodu i výše uznal, avšak nezaplatil ji ani na základě předžalobní upomínky ze dne 13.4.2022. Žalovaný se k návrhu písemně nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z uznání dluhu ze dne 13.11.2021, nařízení [] [číslo] předžalobní upomínky ze dne 13.4.2022 vč. nedoručené obálky soud zjistil, že 13.11.2021 v 20:25 byl žalovanému za stání v pěší zóně na ulici [ulice] v [obec] nainstalován technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla (TPZOV), a to na vozidlo [registrační značka]. Žalovaný svým podpisem dne 13.11.2021 cenu ve výši 400 Kč za montáž a demontáž TPZOV uznal, kdy uvedenou částku nezaplatil na místě, že žalobci dluží poplatek za odstranění tohoto technického prostředku a zavázal se k jeho úhradě ve lhůtě 14-ti dnů. Cena za přiložení a odstranění TPZOV byla stanovena nařízením [číslo] [] o maximálních cenách za přiložení a odstranění technických prostředků k zabránění odjezdu vozidel platných na území [města] ve výši 400 Kč. Žalovaný tuto částku neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 13.4.2022. Soud zhodnotil výsledky provedeného dokazování a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z žalobcem předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaný uznala co do důvodu a výše dne 13.11.2021 písemně svůj dluh vůči žalobci ve smyslu ust. § 2053 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) a zavázal se k uhrazení výše specifikovaného poplatku a svou povinnost ve lhůtě nesplnila. Soud jí proto uložil zaplatit žalobci částku 400 Kč včetně úroků z prodlení, na které žalobci plyne právo z ust. § 1970 NOZ. Úroky z prodlení byly žalobci přiznány vždy ode dne následujícího po uplynutí čtrnáctidenní lhůty k zaplacení ve výši odpovídající aktuálnímu znění vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. kdy úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč, která se sestává z paušálu ve výši 100 Kč za sepis žaloby a ve výši 100 Kč za sepis předžalobní výzvy (vyhláška č. 254/2015 Sb.). Výrok III. je odůvodněn ust. § 2 odst. 3 z.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění p.p., kdy s ohledem na skutečnost, že úspěšný žalobce je dle § 11 odst. 2 písm. b) cit. zákona od soudních poplatků osvobozen, soudní poplatek zaplatí žalovaná, kdy tento činí dle položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků částku ve výši 1.000 Kč. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.