255 C 33/2021-52 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 1. 11. 2021, která byla dne 14. 3. 2022 opravena a doplněna, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 8.985 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.535 Kč od 11. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.450 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení. 2. Žalobu odůvodnil tím, že dne 30. 4. 2014 byla mezi smluvními stranami uzavřena smlouva o výpůjčce knihovní jednotky: [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] (signatura [číslo]), na základě níž si žalovaná od žalobce vypůjčila popsanou knihovní jednotku s výpůjční lhůtou do 31. 5. 2014, kterou však žalobci (ačkoliv písemně upomínána nevrátila). Žalovaná se současně zavázala, že v případě prodlení s vrácením předmětu výpůjčky uhradí žalobci smluvní pokutu ve výši 5 Kč za jednotku denně, kterou žalobce kapitalizoval za období od 28. 11. 2016 do 30. 10. 2021 částkou ve výši 8.985 Kč, kdy smluvní pokuta za předcházející období byla žalobci již přiznána na základě rozsudku Městského soudu v Brně č.j. 20 C 278/2016-10. 3. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila. 4. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Žalovaná se dne 30. 4. 2014 zaregistrovala u žalobce jako čtenář pod č. [anonymizováno]; současně stvrdila, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k uzavření rámcové smlouvy o výpůjčce a zavázala se dodržovat knihovní řád žalobce, včetně ujednání o smluvní pokutě a o náhradě škody. Dne 30. 4. 2014 si žalovaná vypůjčila od žalobce tuto knihovní jednotku: [anonymizováno 5 slov] (signatura [číslo]) s výpůjční lhůtou do 31. 5. 2014. V případě prodlení s vrácením knihovní jednotky byla žalovaná povinna uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 5 Kč za jednu knihovní jednotku a jeden den, a to v souladu s Knihovním řádem [anonymizována tři slova] a s Ceníkem placených služeb a poplatků. Žalovaná byla dne 13. 1. 2021 vyzvána k vrácení předmětné knihovní jednotky a k zaplacení smluvní pokuty ve výši 7.535 Kč, a to nejpozději do 10. 2. 2021. Na základě rozsudku Městského soudu v Brně č.j. 20 C 278/2016-10 ze dne 16. 5. 2017 byla žalované uložena povinnost vydat žalobci předmětnou knihovní jednotku a povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 4.550 Kč. 5. Podle ustanovení § 2193 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“) smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. 6. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v převážné části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl dne 30. 4. 2014 závazkový vztah, a to nejprve uzavřením rámcové smlouvy o výpůjčce (ustanovení § 2193 občanského zákoníku), na základě níž se žalovaná mimo jiné zavázala dodržovat knihovní řád (zejména povinnost vrátit vypůjčené knihovní jednotky do konce výpůjční doby a povinnost uhradit v případě prodlení žalobci smluvní pokutu ve výši 5 Kč za den za každou knihovní jednotku); a v jejímž rámci byla téhož dne uzavřena i smlouva o výpůjčce shora popsané knihovní jednotky. Žalovaná však, ačkoliv si dne 30. 4. 2014 vypůjčila od žalobce shora popsanou knihovní jednotku, tuto po uplynutí výpůjční doby (tj. 31. 5. 2014), žalobci nevrátila a porušila tím svou základní povinnost z uvedeného závazkového vztahu vyplývající. Vzhledem k tomu, že žalovaná nevrátila vypůjčenou knihovní jednotku řádně a včas, vznikl žalobci nárok na úhradu smluvní pokuty, a to ve výši 5 Kč za každou knihovní jednotku a den, kterou žalobce kapitalizoval za období od 28. 11. 2016 do 30. 10. 2021 částkou ve výši 8.985 Kč. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci řízení neprokázala, že by dlužnou částku žalobci zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku v celkové výši 8.985 Kč. 9. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit žalobci i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na smluvní pokutu není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se tak nárok splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. S ohledem na právě uvedené tak soud přiznal žalobci úrok z prodlení v žalobcem požadované výši (ustanovení § 153 odst. 2 o.s.ř.) z částky 7.535 Kč (kde výzva věřitele byla realizována) od požadovaného data 11. 2. 2021 a z částky 1.450 Kč (kde výzva věřitele nebyla realizována) až od 24. 6. 2022 (tj. ode dne následujícího po doručení žaloby). Ve zbytku, tedy ohledně požadovaného úroku z prodlení z částky 1.450 Kč od 1. 11. 2021 do 23. 6. 2022 soud žalobu jako nedůvodnou ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnul. 10. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 11. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobce měl v tomto směru neúspěch pouze v nepatrné části předmětu řízení, proto mu soud v souladu se shora citovaným zákonným ustanovením přiznal plnou náhradu nákladů řízení, a to náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč a dále paušální náhradu nákladů dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle ustanovení § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ve výši 300 Kč za dva úkony (výzva k plnění, písemné podání – žaloba ze dne 30. 10. 2021).