261 C 15/2022-66 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se návrhem podaným dne 31.5.2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 506 Kč s úroky z prodlení, od 28.12.2021 do zaplacení, dále se smluvními úroky ve výši 69,7 % ročně z částky 43 323,49 Kč od 28.12.2021 do 18.1.2022 ve výši 1 770,78 Kč a ve výši 8,5 % ročně od 19,12, 2021 maximálně do dosažení částky 179 251 Kč a zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 562,49 Kč. Uvedla, že pro neplacení dohodnutých splátek žalovaným došlo k 26.12, 2021 k zesplatnění zbývající dlužné částky. Žalovaný byl vyzván k úhradě a následně mu byla zaslána i výzva před podáním žaloby 2. Žalovaný se k věci písemně nevyjádřil. K nařízenému jednání se nedostavil a soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti. 3. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] vzal soud za prokázané, že obsahuje podpis [celé jméno žalovaného] a zprostředkovatele úvěru, a to k datu 21.12.2020, akceptační podpis žalobkyně je připojen s datem 22.12.2020. Dle formuláře byl sjednán úvěr ve výši 100 000 Kč, žalovaný je identifikován jménem, příjmením, rodným číslem a adresou [adresa žalovaného]. Dále je ve smlouvě uvedeno, že celková výše každé ze třinácti splátek činí 12 248 Kč, zápůjční úroková sazba 69,70 % p.a. a celková částka, kterou má žalovaná jako klient zaplatit činí 149 376 Kč. 4. Oznámením o schválení úvěru k výše uvedené smlouvě bylo dne 22.12.2020 žalovanému sděleno, že žalobkyně akceptovala a schválila jeho návrh na uzavření smlouvy [číslo] oznamuje základní parametry poskytovaného úvěru, které odpovídají skutečnostem uvedeným v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru. 5. Z výpisu z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] vedeného u Komerční banky soud zjistil, že dne 21.12.2020 byla z tohoto účtu převedena na účet [číslo] [bankovní účet] s bez bližšího určení částka 100 000 Kč, označená variabilním symbolem [číslo]. 6. Z listiny označené jako Předsmluvní formulář vzal soud za prokázané, že jsou v něm uvedeny osobní údaje žalovaného, celková výše spotřebitelského úvěru ve výši 100 000 Kč, specifikován je počet a výše splátek a celková částka, kterou je třeba zaplatit včetně nákladů spotřebitelského úvěru ve shodě s údaji uvedenými ve smlouvě o úvěru. 7. Z listiny nadepsané Hodnocení klienta soud zjistil, že jsou zde opět k údajům shodným s úvěrovou smlouvou uváděny informace o příjmu žalovaného s tím, že pravidelný čistý měsíční příjem činí 73 502 Kč, výdaje klienta s poznámkou„ životní minimum“ ve výši 3 860 Kč, splátky zápůjčky 3 000 Kč, bydlení 10 000 Kč, ostatní nespecifikované výdaje 800 Kč, z čehož vyplývají volné příjmy ve výši 49 072 Kč. 8. Z výpisu z účtu žalovaného, na který byla následně poskytnuta žalobcem částka 100 000 Kč, za období dubna 2020 soud zjistil, že počáteční stav k 1.4.2020 činil - 70 425 Kč. Dne 2.4.2020 byla připsána zahraniční příchozí úhrada ve výši 132 300 Kč a téhož dne byla částka 132 000 Kč z účtu odeslána. Dne 9.4.2020 byla na účet vložena v hotovosti přes bankomat částka 50 000 Kč a opět téhož dne odepsána jako tuzemská úhrada. Dne 24.4.2020 byla připsána zahraniční úhrada ve výši 530332 Kč a odepsána částka 41 439,75 Kč a 13 157 Kč. Výpis zobrazuje množství drobnějších finančních transakcí a k 20.4.2020 činil zůstatek - 71 079,73 Kč. 9. Z listiny nadepsané Karta klienta obsahující označení [příjmení] půjčka a číslo smlouvy [číslo] vzal soud za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta úvěrová částka ve výši 100 000 Kč, pravidelné měsíční splátky byly hrazeny víceméně pravidelně od ledna 2021 do září 2021, následující devátá až třináctá splátka již uhrazeny nebyly. Celkem tak bylo na dluh uhrazeno 99 584 Kč. 10. Z výpisu záznamů z registru Solus, týkajícího se žalovaného, vzal soud za prokázáno, že ve zprávě z 16.12.2020 importované v 10:4 9:00 hod. nejsou uvedeny žádné záznamy o dlužných částkách, případně dlužných splátkách. Stejný obsah vyplývá i z výpisu z NRKi s datem 30.11.2020 a časovým údajem 11:4 7:23 hod. 11. Z výzev k zaplacení ze dne 22.11 2021 26.12 2021, převzata žalovaným 30.12.2021 soud nemohl vzít za prokázané jejich odeslání adresátovi, kterým byl žalovaný a žalobkyně pouze tvrdila, že jimi prokazuje skutečnost, že žalovaného o zaplacení musela upomínat. 12. Po takto provedeném dokazování soud zhodnotil jeho výsledky a dospěl k následujícím závěrům. 13. V prosinci 2020 žalobkyně a žalovaný jednali o poskytnutí úvěru, žalovaný předložil žalobkyni výpis z účtu za období dubna 2020 za účelem prokázání skutečnosti, že finanční prostředky mají být poskytnuty na účet, který je veden na jeho jméno a sdělil informace k poskytnutí předsmluvního formuláře. Údaje odpovídající těmto informacím ne zcela odpovídají hodnocení klienta zpracovanému žalobkyní, neboť není zřejmé z čeho byl stanoven měsíční příjem a z čeho plynou odhadované částky na životní minimum. Navíc je třeba konstatovat, že v této listině jsou uvedeny splátky zápůjčky ve výši 3 000 Kč, aniž je zřejmé na základě, jakých informací byla tato částka uvedena, kdo je věřitelem, zda byly pravidelně hrazeny, či zda byly po splatnosti. Dále je třeba konstatovat, že výše uváděné náklady, včetně měsíčních splátek žalovaného žalobkyni, nejsou žádným způsobem ani jedním z účastníků v době uzavření smlouvy doloženy. Z výpisu z účtu pak je zřejmé, že žalovaný před poskytnutím půjčky, alespoň v měsíci dubnu 2020, za který byl výpis předložen, vykazoval výdaje odpovídající příjmům. 14. Za prokázané lze vzít, že žalobkyně žalovanému dne 21.12.2020 poskytla na účet vedený na jeho jméno částku ve výši 100 000 Kč. Pokud však žalobkyně tvrdí, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, pak tuto skutečnost dokládá pouze vytištěným formulářem, jehož souvislost s věcí lze dovozovat pouze ze skutečnosti, že je na něm uvedeno jméno, adresa a rodné číslo žalovaného. 15. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvu podepsanou žalovaným a žalobkyní dne 21.12.2020 nelze považovat za platně uzavřenou, naopak jedná se o smlouvu absolutně neplatnou, a to z více důvodů. 16. V první řadě je tato smlouva neplatná vzhledem k tomu, že žalobkyně zjevně před jejím uzavřením neposuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť nezjišťovala informace týkající se jeho příjmů jinak, než posouzením údajů uvedených žalovaným ve smluvním formuláři a výpisu z účtu z data, který předcházel uzavření smlouvy o sedm měsíců. Naprosto nelze konstatovat, že by při tomto posuzování postupovala s odbornou péčí a vyvinula jakoukoliv vlastní iniciativu, a to za situace, kdy schopnost splácet úvěr nevyplývá pouze z výše příjmů, které v daném případě ani nebyly zjištěny, ale z celé řady dalších faktorů, mimo jiné též ze skutečnosti, zda dlužník současně nesplácí jiné splátky, z výše jeho reálných výdajů, které vůbec nebyly nejen zjišťovány, ale ani jinak ověřovány a soud navíc zcela postrádá, na základě čeho je v rámci hodnocení klienta v této listině uvedena částka 3 000 Kč z titulu splátek a jakým způsobem tuto skutečnost žalobkyně zjistila a hodnotila. Jestliže za této situace žalobkyně žalovanému vyplatila úvěrovou částku, nejednala s odbornou péčí, musela si být vědoma rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného a rezignací na ověřování úvěruschopnosti porušila svou povinnost, kterou jí ukládá ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost, neboť neschopnost dlužníka dluh splácet se nedotýká jen jeho samostatného, ale rovněž společnosti jako celku, v souvislosti s dlužníkovým předlužením a následnou insolvencí (srovnej též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18). Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná dle ust. § 588 o.z., neboť jak z judikatury Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu a i Nejvyššího soudu správního vyplývá, jak je uvedeno v rozsudku sp. zn. 1As 30/2015, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit a v opačném případě se dopouští správního deliktu. 17. Dalším důvodem neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru je zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy, tedy ve skutečnosti rozpor s požadavkem přiměřenosti, který stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (ust. § 1813 o.z.). Soud tím má na mysli zjevný nepoměr finanční částky žalovanému poskytnuté (100 000 Kč) a úplaty, k jejímuž zaplacení se žalovaný měl zavázat (149 736 Kč). Smlouva je dále nevyvážena i v řadě dalších ujednání, a to ve prospěch žalobkyně a neprospěch žalovaného, pro nadbytečnost je však soud již neuvádí. 18. Soud tedy na základě závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy hodnotil skutečnost, že žalobkyně žalovanému poskytla na její účet částku 100 000 Kč, ze které postupnými splátkami již bylo uhrazeno 99 584 Kč. Jestliže tedy na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacen