262 C 6/2022-75 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 3. 2022, doplněnou podáním ze dne 19. 6. 2022, domáhala zaplacení 328.640 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu vzniklého ze smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou uzavřela se žalovaným dne 9. 8. 2021, a téhož dne podle smlouvy poskytla žalovanému 100.000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit tuto částku spolu s úrokem ve 36 měsíčních splátkách ve výši 7.740 Kč, a to počínaje měsícem září 2021. Žalovaný neplnil řádně a včas své platební povinnosti, proto žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty podle bodu 8.1 písm. a) a b) smlouvy za prodlení s úhradou splátky 1. a 2. delší než 15 dnů, resp. 30 dnů, a to ve výši celkem 3.250 Kč. Ke dni 14. 11. 2021 žalobkyně dluh žalovaného z úvěrové smlouvy zesplatnila;„ nová jistina“ po zesplatnění činila 278.640 Kč. Jelikož žalovaný tuto„ novou jistinu“ neuhradil včas, má žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty podle čl. 8 smlouvy ve výši 46.750 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroku z prodlení od 22. dne od zesplatnění dluhu. 2. K námitce žalovaného, že se jednalo o spotřebitelský úvěr a že postavení žalovaného bylo ztíženo jeho neznalostí, resp. nedostatečnou znalostí českého jazyka, žalobkyně uvedla, že žalovaný úvěr uzavřel jako podnikatel, identifikoval se identifikačním číslem podnikatele ([příjmení]) a poskytnutí úvěru žádal pro podnikatelské účely. Jelikož žalovaný podniká a žije v České republice, je nasnadě, že český jazyk ovládá a nemůže se dovolávat své neznalosti odborných termínů. Nadto se nejednalo o první úvěrovou smlouvu, kterou žalovaný se žalobkyní uzavřel, byl si proto jistě vědom následků svého jednání. 3. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta, případně aby žalobkyni bylo přiznáno toliko právo na vydání bezdůvodného obohacení, tj. vrácení toho, co žalovanému poskytla. Úvěrová smlouva podle žalovaného podléhá režimu zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný ve vztahu se žalobkyní vystupoval v pozici spotřebitele, přestože pro svou identifikaci použil IČO, protože neměl v úmyslu uzavřít úvěrovou smlouvu jako podnikatel. Žalobkyně pak nedostála svých povinností poskytovatele spotřebitelských úvěrů, když se zejména nezabývala schopností žalovaného splácet úvěr a náklady na poskytnutí úvěru jsou v hrubém nepoměru k jeho výši, tudíž požadavek na jejich úhradu odporuje dobrým mravům. Žalovaný byl rovněž při uzavírání úvěrové smlouvy uveden v omyl, když žalobkyně požadovala identifikační údaje fyzické osoby (rodné číslo, adresu bydliště). Žalobkyně v minulosti žalovanému (spotřebitelský) úvěr poskytla a žalovaný věřil, že opět uzavírá smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně svévolně změnila obsah úvěrové smlouvy a žalovaného na to neupozornila; takové jednání žalobkyně má ovšem za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Žalovaný v této souvislosti poukázal na to, že není rodilým mluvčím českého jazyka, který ovládá na konverzační úrovni. 4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný od žalobkyně obdržel 100.000 Kč. 5. Soud provedl dokazování listinami. 6. Dne 9. 8. 2021 uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o zápůjčce [číslo]; smlouva byla opatřena podpisy obou smluvních stran. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou místa podnikání, místem bydliště, datem narození a IČO. Účelem smlouvy bylo poskytnutí revolvingové podnikatelské zápůjčky pro investiční účely (oddíl I písm. o) smlouvy). Zápůjčka byla sjednána ve výši 100.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem 278.640 Kč v 36 měsíčních splátkách ve výši 7.740 Kč splatných vždy ke 12. dni kalendářního měsíce počínaje 12. 9. 2021. Žalobkyně oznámila žalovanému schválení zápůjčky dne 10. 8. 2021. 7. Podle čl. 8 bodu 1 smlouvy o zápůjčce se žalovaný jako dlužník zavázal k zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 % z dlužné splátky v případě prodlení s úhradou splátky o 15 dnů po její splatnosti a dále 13 % z dlužné splátky v případě prodlení s úhradou splátky o 30 dnů po její splatnosti. 8. Podle čl. 8 bodu 5 smlouvy o zápůjčce je dlužník po zesplatnění zápůjčky povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 25 % z tzv. nové jistiny v případě prodlení o více než 10 dnů s tím, že tato smluvní pokuta se stane splatnou v den následující po vzniku povinnosti k její úhradě. 9. Souhrn všech smluvní pokut vyměřených podle smlouvy o zápůjčce nesmí přesáhnout v případě prodlení delšího než 90 dnů součin čísla 0,5 a výše sjednané zápůjčky (čl. 8 bod 12 smlouvy). 10. Podle karty klienta vedené k této smlouvě neuhradil žalovaný ani jednu ze sjednaných splátek a žalobkyně mu dne 20. 9. 2021 a dne 18. 10. 2021 odeslala tzv. 1. upomínky, dne 29. 9. 2021, dne 13. 10. 2021, dne 29. 10. 2021 a dne 14. 11. 2021 tzv. 2. upomínky a dne 13. 10. 2021, dne 12. 11. 2021 a dne 14. 11. 2021 tzv. 3. upomínky. 11. Fakturou [číslo] ze dne 13. 10. 2021, splatnou dne 23. 10. 2021, vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu ve výši 619,20 Kč za prodlení s úhradou splátky [číslo] v období od 12. 9. 2021 do 29. 9. 2021 a smluvní pokutu ve výši 1.006,20 Kč za prodlení s úhradou splátky [číslo] v období od 29. 9. 2021 do 13. 10. 2021. 12. Fakturou [číslo] ze dne 14. 11. 2021, splatnou dne 24. 11. 2021, vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu ve výši 619,20 Kč za prodlení s úhradou splátky [číslo] v období od 12. 10. 2021 do 29. 10. 2021 a smluvní pokutu ve výši 1.006,20 Kč za prodlení s úhradou splátky [číslo] v období od 29. 10. 2021 do 12. 11. 2021. 13. Přípisem ze dne 13. 10. 2021 žalobkyně žalovaného upozornila na dluh a vyzvala jej k jeho úhradě. Následně přípisem ze dne 14. 11. 2021 vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celého dluhu z úvěrové smlouvy ve výši celkem 281.890 Kč, z čehož 278.640 Kč připadalo na jistinu a 3.250 Kč na smluvní pokuty, tedy dluh zesplatnila. 14. K úhradě celého dluhu vyzvala žalovaného dále předžalobní upomínkou ze dne 1. 3. 2022. 15. Ze smlouvy označené [číslo] soud zjistil, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 5. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, přičemž byl jako smluvní strana identifikován rodným číslem a adresou. 16. Z výpisu z živnostenského rejstříku vyplývá, že žalovaný je držitelem živnostenského oprávnění. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2019 a za rok 2020 bylo zjištěno, že žalovaný odvádí daň z příjmu fyzických osob pouze ze samostatné výdělečné činnosti. Žalovaný je osobou polské státní příslušnosti s povolením k trvalému pobytu v ČR. 17. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro posouzení dané věci. 18. Soud hodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 19. Soud nevyslechl žalovaného, neboť se k jednání soudu nedostavil, přestože svůj výslech k důkazu předem nabízel. 20. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o peněžité zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“). 21. Na předmětný smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným nelze aplikovat zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť spotřebitelským úvěrem se podle ustanovení § 2 odst. 1 tohoto zákona rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 22. Žalovaný však v předmětném smluvním vztahu nevystupoval jako spotřebitel a nelze na něj jako na spotřebitele, tj. slabší smluvní stranu požívající zvýšené ochrany, pohlížet. Žalovaný byl v úvěrové smlouvě identifikován pomocí IČO, tj. identifikačního čísla podnikatele, a zápůjčka byla poskytnuta za podnikatelským investičním účelem. Byť je třeba dát žalovanému v jeho obraně za pravdu v tom, že pro rozlišení spotřebitelského a podnikatelského úvěru nepostačuje uvedení IČO u úvěrované osoby (vydlužitele) v záhlaví smlouvy, nejednalo se v dané věci o úvěr spotřebitelský, neboť peněžení prostředky byly žalovanému poskytovány k realizaci jeho podnikatelského záměru, jak je ze smlouvy bez pochybností seznatelné. 23. Žalovaný přitom se žalobkyní neuzavíral první smlouvu tohoto typu. Jak soud zjistil z úvěrové smlouvy ze dne 5. 2. 2020, žalobkyně žalovanému dříve poskytla spotřebitelský úvěr. Tato smlouva v záhlaví výslovně odkazuje na zákon o spotřebitelském úvěru, u označení žalovaného není uvedeno IČO a ve smlouvě není uveden účel. Žalovanému tedy muselo zcela zřejmé, že se jedná o jiný smluvní typ, že vystupuje jako podnikatel a zapůjčené peněžní prostředky mají sloužit k podpoře jeho podnikání. 24. Skutečnost, že žalovaný je osobou cizí státní příslušnosti, nemůže být důvodem pro poskytnutí zvýšené ochrany. Jednak žalovaný žije v České republice dlouhodobě, když zde má povol