29 C 28/2021-89 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 15. 6. 2015 do zaplacení, neboť právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 13. 5. 2015 úvěrovou smlouvu, žalovaný však peněžní prostředky nevrátil a právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Soud dospěl k následujícímu zjištění. Ač žalobkyně soudem vyzvána při přípravě k jednání a také vyzvána a poučena při jednání dle § 118a o. s. ř. (tedy, kdyby se k němu dostavila, tak by byla), netvrdila, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a že z výsledků posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Uvedla pouze, že nedisponuje informacemi a důkazy. Soud tak neměl za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nějak nejednal, co se týká posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Ač žalobkyně soudem vyzvána při přípravě k jednání a také vyzvána a poučena při jednání dle § 118a o. s. ř. (tedy, kdyby se k němu dostavila, tak by byla), netvrdila ani dostatečně určitě, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli jím tvrzenou smlouvu o úvěru nebo o zápůjčce. Soud tak neměl za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli tuto smlouvu, ani jinou. Právní předchůdce však skutečně dne 13. 5. 2015 plnil žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč v hotovosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení peněžních prostředků nejpozději předžalobní výzvou, která došla žalovanému. Žalovaný peněžní prostředky nevrátil. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Soud neměl za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nějak jednal, co se týká posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud dále neměl za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli jí tvrzenou smlouvu o úvěru nebo zápůjčce, nebo jinou smlouvu (§ 2390 a contrario o. z.). Právnímu předchůdci žalobkyně tedy nevzniklo žádné právo ze smlouvy na vrácení peněžních prostředků vůči žalovanému. Pokud soud dospěl k závěru, že právnímu předchůdci žalobkyně nevzniklo právo na zaplacení peněžních prostředků vůči žalovanému ze smlouvy, zvažoval, zda nevzniklo z jiného titulu. Právní předchůdce žalobkyně skutečně plnil žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný se tak tím na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatil. Právnímu předchůdci žalobkyně by tak vzniklo právo na vrácení peněžních prostředků vůči žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991odst. 1 o. z.). Avšak před plněním právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel neposoudil vůbec úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, a přesto plnil žalovanému peněžní prostředky, učinil tak na vlastní nebezpečí (§ 2992 věta před středníkem o. z.). Právnímu předchůdci žalobkyně tak nevzniklo právo na vydání peněžních prostředků vůči žalovanému ani z titulu bezdůvodného obohacení. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Soud proto rozhodl, že žaloba se zamítá (výrok I.). Žalovaný měl ve věci plný úspěch. Žalovanému by tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).