31 C 115/2022-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 10 679 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] s.r.o., s žalovaným uzavřel dne 18. 12. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr právnímu předchůdci žalobce vrátit do 8. 4. 2020. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou úvěru, na dluh právními předchůdci nic nezaplatil. Pro případ prodlení s úhradou úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení. Žalobce se proto domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč s úroky z prodlení a smluvní pokuty ve výši 679 Kč za dobu od 8. 4.2020 do 16. 2. 2022. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 žalobci jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v odporu k elektronickému platebnímu rozkazu, ve kterém uvedl, že dle splátkového kalendáře do 10. 11. 2020 byly na dluh uhrazeny 2 splátky po 5 491 Kč, poslední splátka byla zaplacena dne 11. 1. 2021, k úhradě tak zbývá 5 000 Kč. 3. Žalobce k obraně žalovaného uvedl, že na žalobě trvá, protože žalovaný ke svým tvrzením nepředložil žádné důkazy. 4. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav: 5. Dne 18. 12. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] s.r.o., a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem ve výši 4 360,70 Kč a úroky ve výši 90 Kč vrátit právnímu předchůdci žalobce jednorázově do 8. 4. 2020. Z potvrzení [právnická osoba] o provedené platbě ze dne 31. 3. 2021 bylo zjištěno, že dne 18. 12. 2019 byla provedena platba ve výši 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], jedná so účet, který je v záhlaví smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uveden jako účet žalovaného. Strany smlouvy se v článku 5, bodu 5.1., písm. b) smlouvy dohodly, že poruší-li úvěrovaný podmínky této smlouvy a nesplatí úvěrujícímu celkovou dlužnou částku, má úvěrovaný nárok též na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení, a to za každý den prodlení, počínaje následujícím dnem po sjednaném datu splatnosti úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne ze dne 13. 4. 2021 žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 26. 11. 2021. 6. Podle § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce jako úvěrující platně dne 18. 12. 2019 uzavřel s žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dle § 2395 občanského zákoníku. Tato skutečnost nebyla mezi účastníky řízení sporná, žalovaný uzavření označené smlouvy nepopíral. Na základě smlouvy o úvěru poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, tato skutečnost byla prokázána potvrzením [právnická osoba] o provedené platbě ze dne 31. 3. 2021. Dále bylo smlouvou o úvěru prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla v souladu s § 2048 odst. 1 občanského zákoníku platně uzavřena smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně pro případ, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou dluhu, který měl být dle smlouvy právnímu předchůdci žalobce vrácen do 8 4. 2020. Pohledávka byla v mezidobí dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Mezi účastníky byla sporná otázka, zda žalovaný na svůj dluh uhradil částku 2 x 5 491 Kč, jak tvrdil. Soud proto k vyřešení této sporné otázky nařídil jednání, k tomu se však žalovaný bez omluvy nedostavil. Nemohl být proto soudem poučen dle § 118a odst. 3 o. s. ř., že je povinen své sporné tvrzení o realizovaných platbách na úhradu dluhu prokázat, tedy soudu předložit důkazy o existenci tvrzených plateb. Žalovaný neunesl břemeno tvrzení, že žalobci dluh uhradil, soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci nesplacenou jistinu, dohodnutou smluvní pokutu ve výši 679 Kč a úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 300 Kč (tarifní hodnota 10 679 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč; celkem tedy 2 252 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že žalobce vyúčtoval v žalobě náklady řízení dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1 500 Kč za úkon právní služby), nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně návrhy obsahující totožnou argumentaci, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat. Podle soudu je žaloba, ve které je nárok žalobce odvozován ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údaji o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, uvedením dlužné částky za nesplacený úvěr. Opakovanost používaného vzoru i četnost typových návrhů téhož žalobce je soudu známa z jeho úřední činnosti.