31 C 117/2022-56 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 1 390 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], s žalovanou uzavřel dne 14. 3. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč, úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a částku ve výši 3 200 Kč za hotovostní inkaso splátek právnímu předchůdci žalobce vrátit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 240 Kč do 24. 4. 2017. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, celkem na dluh právními předchůdci žalobce zaplatila 12 530 Kč. Výše nesplacené jistiny činila 1 070,33 Kč, zbytek dlužného poplatku 319,67 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobci jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 14. 3. 2016 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 8 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem ve výši 5 920 Kč (celkem se zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit 13 920 Kč) splácet v 58 týdenních splátkách po 240 Kč. Dle karty zákazníka žalovaná při uzavírání smlouvy o úvěru právnímu předchůdci žalobce předložila občanský průkaz, pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu. V zákaznické kartě uvedla, že její příjem činí celkem 14 500 Kč, výdaje činí 9 500 Kč. Dle přehledu splátek žalovaná na úvěr splatila 12 530 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne ze dne 29. 11. 2019. Žalovaná byla žalobcem vyzvána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 30. 4. 2020. 6. Z dalších listinných důkazů předložených žalobcem k důkazu soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Právní předchůdce žalobce na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 14. 3. 2016 podle § 2395 a násl. občanského zákoníku poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit do data a ve splátkách určenými smlouvou. Dále bylo ujednáno, že žalovaná zaplatí jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru a úroky z úvěru ve sjednané výši. Předmět řízení tvořila nesplacená jistina, zbytek poplatku a příslušenství, tedy úroky z prodlení a úroky z úvěru v dohodnuté výši. Žalovaná svému závazku splácet řádně a včas splátky úvěru v souladu se smlouvou nedostála a právnímu předchůdci žalobce zůstala dlužna na jistině částku ve výši 1 070,33 Kč a na poplatku částku 319,67 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci nesplacenou část jistiny a poplatku, dohodnuté úroky z úvěru a dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., i zákonné úroky z prodlení. Žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní, netvrdila žádnou skutečnost, která by svědčila o zaplacení zbylé dlužné částky, případně že je žalovaný nárok z hlediska hmotněprávního nedůvodný. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 1 000 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 200 Kč (tarifní hodnota 1 390 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč; celkem tedy 2 089 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.