31 C 130/2022-34 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 22. 2. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 15 879,57 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 15. 12. 2017 byla uzavřena mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 18 891 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 080 Kč spolu s úroky z úvěru ve výši 13,08 % ročně. Splatnost jednotlivých splátek byla sjednána vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaná právnímu předchůdci žalobce zaplatila pouze 2 splátky a s úhradou zbytku splátek se dostala do prodlení, proto právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil a vyzval ji k plnění závazku ke dni 22. 7. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávek byla žalovaná pohledávka spolu s veškerým příslušenstvím postoupena z původního věřitele na žalobce, tato skutečnost byla žalované oznámena spolu s předžalobní upomínkou. Dne 5. 2. 2019 uzavřel žalobce s žalovanou dohodu o podmínkách, za kterých nebude pohledávka věřitele vymáhána v nalézacím a exekučním řízení, kterou žalovaná co do důvodu a výše uznala svůj dluh vůči žalobci a zavázala se tento dluh žalobci uhradit ve stanovených splátkách. V této dohodě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, pokud žalovaná neprovede úhradu měsíční platby ve výši a ve lhůtě dle dohody o uznání dluhu. Předmětem žaloby je nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 689,77 Kč, dlužného pojistného 114,80 Kč, poplatku za upomínání ve výši 2 x 100 Kč a smluvní pokuta ve výši 5 875 Kč. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 12. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 18 891 Kč a to tak, že za ni zaplatil 90 % kupní ceny zboží (bílé techniky/telefonního zařízení). Žalovaná se touto smlouvou zavázala splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 1 080 Kč, 30 Kč z této splátky činilo sjednané pojistné pro případ smrti, invalidity III. stupně, pracovní neschopnosti a hospitalizace v důsledku úrazu. Výše pojistného činila 2,9 % z pravidelné měsíční splátky úvěru. Přehledem splátek a úhrad bylo prokázáno, že žalovaná právnímu předchůdci zaplatila k datu 30. 9. 2018 pouze 2 splátky, první ve výši 1 080 Kč dne 18. 1. 2018 a druhou ve výši 1 080 Kč dne 15. 2. 2018. Dlužná částka tak k datu 30. 9. 2018 činila 18 383 Kč, z tohoto na dlužnou jistinu připadlo 17 204,77 Kč. Dopisem ze dne 22. 7. 2018 právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil a žalovanou vyzval k okamžité úhradě dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou spolu s veškerým příslušenstvím postoupena z původního věřitele na žalobce, tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 19. 10. 2018 obsahující též předžalobní upomínku. Dne 5. 2. 2019 uzavřel žalobce s žalovanou dohodu o podmínkách, za kterých nebude pohledávka věřitele vymáhána v nalézacím a exekučním řízení, kterou žalovaná co do důvodu a výše uznala svůj dluh vůči žalobci v celkové výši 17 526,02 Kč se stávající se z dlužné jistiny ve výši 17 204,77 Kč a smluvní pokuty ve výši 321,25 Kč a zavázala se tento dluh žalobci uhradit v pravidelných měsíčních splátkách vždy do 28. dne v měsíci ve výši alespoň 501 Kč. V článku IV. bodu 4.1. byla mezi žalobcem a žalovanou sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, pokud žalovaná neprovede úhradu měsíční platby ve výši a ve lhůtě dle dohody o uznání dluhu. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2053 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná, neboť právní předchůdce žalobce a žalovaná v souladu s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku uzavřeli dne 15. 12. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které byl poskytnut žalované úvěr, který se zavázala splácet měsíčními splátkami, tyto však nedodržovala, a proto právní předchůdce žalobce od uzavřené smlouvy odstoupil a úvěr ke dni 22. 7. 2018 zesplatnil. Pohledávka byla v mezidobí dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat V řízení bylo dohodou o podmínkách, za kterých nebude pohledávka věřitele vymáhána v nalézacím a exekučním řízení ze dne 5. 2. 2019, prokázáno, že k uvedenému datu činil dluh žalobce na dlužné jistině 17 204,77 Kč a na smluvní pokutě 321,25 Kč. Dluh v uvedené výši žalovaná písemně uznala co do důvodu a výše a zavázala se ho zaplatit ve sjednaných splátkách dle § 2053 občanského zákoníku, soud má proto za to, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval a v řízení nebyl prokázán opak. Žalovaná se zavázala označenou dohodou splácet dluh a současně byla mezi účastníky platně dle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, pokud žalovaná neprovede úhradu měsíční platby ve výši a ve lhůtě dle dohody o uznání dluhu. Žalovaná žalobci neuhradila splátky dle dohody ze dne 5. 2. 2019, žalobce má proto právo na úhradu smluvní pokuty v požadovaném rozsahu z částky 10 190,77 Kč od 29. 6. 2020 do 31. 8. 2020 ve výši 652,21 Kč a z částky 9 689,77 Kč od 1. 9. 2020 do 21. 2. 2022 částku ve výši 5 222,79 Kč, dále na úhradu sjednaných úroků z úvěru ve výši 13,08 % ročně. Žalovaná se dostala s úhradou duhu do prodlení, soud proto shledal žalobu důvodnou i v rozsahu požadovaných úroků z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (I. výrok). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 300 Kč (tarifní hodnota 15 879,57 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč; celkem tedy 2 252 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že žalobce vyúčtoval v žalobě náklady řízení dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1 500 Kč za úkon právní služby), nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně návrhy obsahující totožnou argumentaci, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat. Podle soudu je žaloba, ve které je nárok žalobce odvozován ze smlouvy o úvěru, typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údaji o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, uvedením dlužné částky za sjednané pojistné, nesplacenou jistinu úroku, dlužné úroky z úvěru a případně smluvní pokutu. Opakovanost používaného vzoru i četnost typových návrhů téhož žalobce je soudu známa z jeho úřední činnosti.