31 C 265/2021-77 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 116 774,48 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], s žalovaným uzavřel dne 21. 4. 2016 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček., na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 133 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, sjednané poplatky a úroky z úvěru ve výši 20,40 % ročně právnímu předchůdci žalobce vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, banka proto dopisem ze dne 22. 10. 2018 ukončila poskytování úvěru a úvěr k tomuto dni zesplatnila. Výše nesplacené jistiny činila 115 314,48 Kč, poplatek a smluvní pokuta činily dohromady 1 460 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 10. 2019 žalobci jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 9. 3. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je ženatý, má vlastní dům/byt, je zaměstnán na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 30 008 Kč a nemá vyživovací povinnost k žádným dětem. Při uzavírání smlouvy o úvěru žalovaný právnímu předchůdci žalobce předložil občanský průkaz a čestné prohlášení o výši příjmu. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 133 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 795 Kč a úroky z úvěru ve výši 20,40 % ročně splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 052,04 Kč počínaje od 17. 5. 2016 ke každému 17. dni v měsíci. Splátka zahrnovala i měsíční platbu pojistného ve výši 232 Kč. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že částka 125 372,22 Kč bude použita na úplnou úhradu dluhu žalovaného vůči bance a zbývající část bude převedena na běžný účet č. [bankovní účet]. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta za opakované prodlení žalovaného se splátkou ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných dle smlouvy po dni prohlášení úvěru za splatný. Banka poskytování úvěru ukončila a dopisem ze dne 22. 10. 2018 prohlásila celý úvěr za splatný k tomuto dni. Dlužná jistina byla vyčíslena na 115 314,48 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 10. 2019 soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 24. 10. 2019. Žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby výzvou ze dne 22. 1. 2020, která byla dle podacího lístku podána k poštovní přepravě téhož dne. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Právní předchůdce žalobce na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 21. 4. 2016 podle § 2395 a násl. občanského zákoníku poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 133 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do data a ve splátkách, které jsou určeny smlouvou. Žalovaný svému závazku splácet řádně a včas splátky úvěru v souladu se smlouvou nedostál, proto byl právním předchůdcem žalobce úvěr zesplatněn. Žalovaný zůstal právnímu předchůdci žalobce dlužen na jistině částku ve výši 115 314,48 Kč, součástí předmětu řízení byly též sjednané poplatky a smluvní pokuta sjednaná ve smlouvě dle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku. Pohledávka byla v mezidobí dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci nesplacenou část jistiny, dohodnuté úroky z úvěru, smluvní pokutu, poplatky a dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., i zákonné úroky z prodlení. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, netvrdil žádnou skutečnost, která by svědčila o zaplacení zbylé dlužné částky, případně že je žalovaný nárok z hlediska hmotněprávního nedůvodný. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 4 672 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu 3 úkonů právní služby po 4 500 Kč (tarifní hodnota 116 774,48 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 300 Kč k těmto úkonům dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 3 830,40 Kč; celkem tedy 26 742,40 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení za úkon právní služby – doplnění žaloby ze dne 6. 9. 2022, protože žalobce doplnil na výzvu soudu skutečnosti, které mu byly známy v době sepisu žaloby a měly být do žaloby již uvedeny.