31 C 35/2022-21 — Městský soud v Brně

Žalobce se svou žalobou domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost, aby mu zaplatil 20 765 Kč s úroky z prodlení. Svůj návrh odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 22. 1. 2015 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] na dobu neurčitou, kterou se žalobce zavázal dodávat elektrickou energii do odběrného místa [obec], [ulice a číslo], [PSČ] a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu platit cenu určenou v platném ceníku. Žalobce žalovanému vyúčtoval cenu za odebranou elektřinu za období od 13. 7. 2019 do 9. 7. 2020 fakturou [číslo] ve výši 11 447 Kč a za období od 10. 7. 2020 do 30. 11. 2020 fakturou [číslo] ve výši 7 946 Kč, žalovaný však cenu za odebranou elektřinu přes výzvu k úhradě nezaplatil. Žalobce dále uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 14. 11. 2013 Smlouvu o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu, na základě které se zavázal žalovanému dodávat do odběrného místa [obec], [ulice a číslo], [PSČ] plyn. Žalovaný se zavázal za dodávku plynu zaplatit úplatu, přičemž toto smluvní ujednání nedodržel. Žalobce žalovanému vyúčtoval cenu za odebraný plyn za období od 4. 5. 2018 do 23. 4. 2019 fakturou [číslo] ve výši 1 372 Kč, žalovaný však cenu za odebranou elektřinu přes výzvu k úhradě nezaplatil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli dne 22. 1. 2015 Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro domácnosti [číslo] kterou se žalobce zavázal dodávat žalovanému elektrickou energii do odběrného místa [obec], [ulice a číslo], [PSČ] a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu zaplatit žalobci sjednanou cenu. Cenu spotřebované elektřiny za období od 13. 7. 2019 do 9. 7. 2020 žalobce vyúčtoval žalovanému fakturou [číslo] ve výši 11 447Kč, která se stala splatnou dne 29. 7. 2020 a za období od 10. 7. 2020 do 30. 11. 2020 fakturou [číslo] ve výši 7 946 Kč, která se stala splatnou dne 28. 12. 2020. Účastníci dále uzavřeli dne 14. 11. 2013 Smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, kterou se žalobce zavázal dodávat žalovanému plyn do odběrného místa [obec], [ulice a číslo], [PSČ] a žalovaný se zavázal za odebraný plyn zaplatit žalobci sjednanou cenu. Cenu odebraného plynu za období od 4. 5. 2018 do 23. 4. žalobce vyúčtoval žalovanému fakturou [číslo] ve výši 1 372 Kč, která se stala splatnou dne 14. 5. 2020. Žalovaný přes výzvu k úhradě zůstal žalobci spotřebovanou cenu elektřiny v celkové výši 26 516 Kč dlužen. Na základě předložených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva ve smyslu ust. § 50 zákona č. 458/2000 Sb. dne 22. 1. 2015. Žalovaný porušil svou povinnost vyplývající z tohoto závazkového vztahu, protože žalobci nezaplatil úhradu za dodanou elektrickou energii. Soud dále dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy ve smyslu ust. § 72 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Žalovaný porušil svou povinnost vyplývající z tohoto závazkového vztahu, protože ve lhůtě splatnosti nezaplatil žalobci dohodnutou cenu za odebraný plyn ve výši 1 372 Kč. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku 20 765 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého plnění vůči žalobci, soud mu současně uložil povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jejichž výši stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po splatnosti faktury [číslo] [číslo] [číslo]. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 831 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 300 Kč (tarifní hodnota 20 765 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč; celkem tedy 2 283 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.