31 C 57/2022-22 — Městský soud v Brně

Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dlužných koncesionářský poplatků za měsíce duben až září 2021, za každý měsíc částku 135 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav: Z výzvy k přihlášení poplatníka a doručenky k této výzvě, písemné informace žalovanému o zařazení do evidence poplatníků, výzvy k zaplacení dlužných televizních poplatků včetně doručenky, specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení soud zjistil, že žalobce žalovanému ve výzvě k přihlášení poplatníka ze dne 29. 3. 2018 sdělil, že je příjemcem tohoto dopisu proto, že je na adrese [adresa žalovaného], ale nebyl nalezen mezi plátci televizních poplatků a současně žalovaného vyzval, aby na dopis odpověděl a situaci do 30 dnů vyřešil. Žalovaného rovněž poučil o právních následcích nezodpovězení výzvě. Protože žalovaný na výzvu ze dne 29. 3. 2018 nijak nereagoval, začal být veden na základě potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků s účinností od července 2018 jako držitel televizního přijímače v evidenci žalobce, tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 31. 7. 2018, kterým byl současně vyzván k úhradě prvního předepsaného televizního poplatku za srpen 2018. Žalovaný byl následně vyzván k úhradě televizního poplatku v celkové výši 810 Kč výzvou ze dne 15. 10. 2021. Dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě5), považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Dle § 7 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroků z prodlení určené předpisy práva občanského. Soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Poté, co žalovaný v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, začal být veden na základě potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků s účinností od července 2018 jako držitel televizního přijímače v evidenci žalobce, vznikla mu povinnost v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, platit televizní poplatek, který činil 135 Kč měsíčně za jeden televizní přijímač. Žalovaný však svou povinnost neplnil a televizní poplatek v období za duben až září 2021 nezaplatil. Soud tedy návrhu žalobce vyhověl, žalovaného zavázal k zaplacení částky 810 Kč, která představuje součet nezaplacených poplatků a současně z každé jednotlivé měsíční částky bylo žalovanému uloženo zaplatit zákonný úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku. Výše úroku z prodlení je odůvodněna nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobce úrok z prodlení kapitalizoval za období od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 15. 12. 2021 na částku ve výši 31,27 Kč. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení, které představuje soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou představovány sazbou mimosmluvní odměny dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 sb., v platném znění, ve výši 200 Kč za 1 úkon právní služby, celkem za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí a podání žaloby) ve výši 400 Kč, dále náhrada hotových výdajů po 100 Kč za 2 úkony právní služby podle § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb., v platném znění a 21 % DPH z částky 900 Kč, tj. 126 Kč Celkem tak soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.