33 C 130/2022-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 7 840 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Svůj nárok odvozuje žalobce z ustanovení § 4 odst. 1, kdy podmínkou nároku na zaplacení příspěvku je doručení písemné výzvy žalobce žalovanému. Dle tvrzení žalobce tento odeslal žalovanému výzvy dne 15. 1. 2020 a doručil dne 30. 1. 2020. Dále uvedl, že žalovaný je vlastníkem osobního vozidla, [registrační značka], toto vozidlo v období od 10. 5. 2019 do 2. 9. 2019, nemělo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Z kupní smlouvy uzavřené mezi [jméno] [příjmení], jako prodávající a [celé jméno žalovaného] (žalovaný), jako kupující, soud zjistil, že tito uzavřeli dne 7. 5. 2019 kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo osobní vozidlo [registrační značka], typ [anonymizována tři slova]. Již v této kupní smlouvě byla uvedena adresa žalovaného a to [ulice a číslo], [obec]. Z přípisu žalobce ze dne 15. 1. 2020 označeného jako„ výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP“ soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo [registrační značka] v období od 10. 5. 2019 do 2. 9. 2019 a to nejpozději do 30 od doručení tohoto dopisu. Z tohoto přípisu soud zjistil, že jako adresa žalovaného byla označena ulice„ BRPHPVYA 2.“ Z poštovního podacího archu ze dne 15. 1. 2020 soud zjistil, že žalobce žalovanému odeslal předmětnou výzvu rovněž na adresu a to ulici označenou„ BRPHPVYA 2, BRNO.“ Z přípisu žalobce ze dne 26. 6. 2020 označeného jako„ upomínka“ soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzýval k úhradě příspěvku, rovněž předmětný přípis doručoval žalovanému na adresu„ BRPHPVYA 2, BRNO.“ Z doručenky ze dne 1. 7. 2020 na jméno žalovaného soud zjistil, že žalobce i tuto upomínku doručoval žalovanému na adresu„ BRPHPVYA 2, BRNO.“ Z prohlášení doručujícího orgánu a to, z jakého důvodu nebyla zásilka doručena a tato byla vrácena, bylo uvedeno jako důvod„ ulice neexistuje.“ 5. Dle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., nestanoví-li zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích, povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel. 6. Dle ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla. Povinnost zaplatit příspěvek a náklady kanceláře podle odst. 4, zaniká, pokud kancelář do jednoho roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku, výzvu k zaplacení příspěvku, podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta jednoho roku nezačne běžet dříve, než se kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem, či provozovatelem vozidla. Výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodu vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dnů ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti, doložit kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na vznik na příspěvek a poučení o možnosti kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů kanceláře u soudu. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud prvého stupně dospěl v průběhu jednání konaného dne 1. 9. 2022, ze kterého se žalobce omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, neunáší své důkazní břemeno ohledně prokázání tvrzení, že výzva k úhradě příspěvku do ČKP ze dne 15. 1. 2020, byla žalovanému doručena tak, jak ukládá ustanovení § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. Soud v takové situaci hodlal uplatnit procesní postup ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř., tedy poučit žalobce, aby označil, případně předložil soudu důkazy k prokázání uvedeného tvrzení a zároveň ho poučit také o následcích nesplnění této výzvy v podobě neúspěchu ve věci z důvodu neunesení důkazního břemene. 8. Žalobce, respektive jejich zástupkyně, se na jednání soudu ze své vůle nedostavila, fakticky se tak vzdala práva na poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. Zmíněné ustanovení upravuje pouze poučovací povinnost soudu při jednání. To znamená, že účastník, který se nedostavil k jednání soudu a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení a tím soudu znemožnil, aby mu soud poskytl poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. Nemohl-li tedy soud poskytnout žalobci poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř., protože se žalobce nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen, jen z tohoto důvodu odročovat jednání. 9. Soud prvního stupně pak při svém rozhodnutí vycházel dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. z obsahu spisu a provedených důkazů, tedy z těch, které žalobce předložil soudu do té doby, tedy respektive do konce prvního jednání, kdy nastala zákonná koncentrace řízení znamenající ve svém důsledku zákaz„ novot“ (dalších tvrzení a důkazních návrhů). 10. Vzhledem k tomu, že žalobce neoznačil důkaz, kterým by prokázal, že žalovanému byla doručena výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP, když tato byla zasílána na neexistující adresu, nebyla tak splněna zákonná podmínka, jak uvedeno výše, soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž úspěšný žalovaný by měl nárok na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci, nicméně žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak shora ve výroku II. uvedeno.