33 C 175/2021-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 894,24 Kč z titulu nehrazených faktur [číslo] ve výši 99 Kč, faktury [číslo] ve výši 396 Kč a faktury [číslo] ve výši 99,24 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že původní věřitel, společnost [anonymizováno] [právnická osoba], uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytování služeb [číslo] kdy předmětem služby bylo poskytnutí elektronického zařízení a dále služby plateb třetím stranám. Žalovaný neuhradil řádně splátky na zařízení ani za vyúčtované služby, kdy uhradil pouze část svého dluhu a na jistině dluží částku 594,24 Kč. Předmětná pohledávka byla na žalobce postoupena. 2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že je uživatelem domova pro seniory, za pobyt a stravu hradí částku 10 664 Kč. Vzhledem k tomu, že pobírá důchod ve výši 7 775 Kč má smluvně sníženou úhradu na částku 6 608 Kč. Není tudíž schopen uhradit ani dlužnou částku vůči oprávněnému ani náklady řízení. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. 4. U jednání soud provedl dokazování a to účastnickou smlouvou – zákaznická smlouva [číslo] ze dne 11. 4. 2018, dále fakturou [číslo] ze dne 13. 5. 2018, fakturou [číslo] ze dne 13. 6. 2018, fakturou [číslo] ze dne 13. 7. 2018 a k tomu souhrnnými přehledy služeb. Dále soud provedl důkaz smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2020 včetně přílohy [číslo]. 5. Z výše uvedených listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným účastnickou smlouvu – zákaznická smlouva [číslo] ve které žalovaný vystupoval jako zájemce, kdy předchůdce žalobce se zavázal poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikacích a související služby v rozsahu, který si smluvní strany sjednají. Smlouva byla uzavřena na dobu 24 měsíců dne 11. 4. 2018. Z faktury [číslo] ze dne 13. 5. 2018 soud zjistil, že předchůdce žalobce žalovanému vyúčtoval částku k úhradě 3 586 Kč, dle souhrnného přehledu služeb za období od 13. 4. až 12. 5. 2018 vyúčtoval celkem za zprostředkované služby částku 99 Kč. Z faktury [číslo] ze dne 13. 6. 2018 soud zjistil, že předchůdce žalobce vyúčtoval žalovanému k úhradě částku 5 969 Kč, ze souhrnného přehledu služeb za období od 13. 5. do 12. 6. 2018 soud zjistil, že za zprostředkované služby vyúčtoval žalovanému částku 396 Kč. Z faktury [číslo] ze dne 13. 7. 2018 soud zjistil, že předchůdce žalobce vyúčtoval žalovanému k úhradě částku 4 133 Kč, ze souhrnného přehledu služeb za období od 13. 6. do 12. 7. 2018 vyúčtoval žalovanému za zprostředkované služby částku 99 Kč. Na základě smlouvy ze dne 12. 11. 2020 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobce. 6. Z výše uvedených listin soud nezjistil, jaké konkrétní služby předchůdce žalobce žalovanému vyúčtoval, když tyto skutečnosti žalobce netvrdil ani v žalobě. Rovněž tak z těchto listin soud nezjistil, zda a kdy tyto faktury byly žalovanému doručeny, když tyto skutečnosti rovněž žalobce v žalobě neuvádí. 7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena účastnická smlouva – zákaznická smlouva [číslo] dne 11. 4. 2018 na dobu 24 měsíců, kdy předchůdce žalobce se zavázal žalovanému jako zájemci poskytovat základní a doplňkové služby elektronických komunikací a související služby v rozsahu, který si smluvní strany sjednají. Žalobce v žalobě netvrdil, jaké konkrétní služby žalovanému poskytoval a jaké konkrétní služby žalovanému jednotlivými fakturami vyúčtoval, kdy tyto služby v jakém rozsahu byly poskytnuty. Žalobce rovněž netvrdil a rovněž neoznačil žádný důkaz, kterým by prokázal, že předmětné faktury byly žalovanému doručeny, nelze tak posoudit dobu splatnosti jednotlivých faktur a počátek prodlení. Každý z účastníků má dle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř., povinnost tvrdit všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí věci dle ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř., jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Tyto důkazy jsou účastníci povinni doložit ve formě, kterou svá tvrzení prokáží. Skutková tvrzení uvedená v žalobě jsou nedostatečná, listinné důkazy založené žalobcem nepostačují k prokázání jeho kusých tvrzení. Nedostatek skutkových tvrzení nelze nahradit listinami označenými k důkazu, neboť soud není povinen chybějící skutková tvrzení dovozovat z předložených důkazů. S ohledem na nedostatek skutkových tvrzení, jak shora uvedeno, neoznačí důkazů k prokázání všech svých tvrzení, soud žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že se žalobce k jednání nedostavil, nemohlo mu tak být dáno poučení v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť tato poučení se poskytují účastníkům, kteří se k jednání dostaví. Žalobce tím, že se nedostavil k jednání soudu, rezignoval na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít výlučně k tíži žalobce. Pokud se žalovaný ve věci vyjádřil tak, že nemá finanční prostředky, aby uvedenou částku uhradil, nelze toto podání žalovaného posuzovat jako uznání nároku uplatněného žalobou, když z tohoto vyjádření není patrna vůle a ochota tuto částku uhradit. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému žalovanému náleží náhrada nákladů řízení, tomuto však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak shora ve výroku II. uvedeno.