34 C 197/2021-104 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 10. 2021, doplněnou o podání ze dne 29. 12. 2021 a 25. 11. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 51 710,35 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 26. 2. 2020 uzavřena smlouva o rychlé půjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 16,99 % ročně ve 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 783 Kč. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalovaný neplatil sjednané měsíční splátky, na svůj dluh uhradil částku 12 146,73 Kč a vůči žalobci mu vznikl dluh, který je předmětem této žaloby sestávající z dlužné jistiny ve výši 43 293,17 Kč, smluvního úroku ve výši 4 777,29 Kč, poplatků ve výši 1 024 Kč, dlužných upomínek ve výši 1 500 Kč, úroků z prodlení ve výši 1 115,89 Kč, úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 50 594,46 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 594,46 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení. 2. Jelikož se žalovanému nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, byl mu usnesením ze dne 30. 6. 2022, č.j. 34 C 197/2021-81, ustanoven opatrovník z řad advokátů, Mgr. [jméno] [příjmení]. Žalovaný se jeho prostřednictvím k žalobě vyjádřil podáním doručeným soudu dne 11. 8. 2022. Uvedl, že žalobce dostatečným způsobem nezjišťoval skutečné příjmy žalovaného, výdaje žalovaného pak žalobce nezjišťoval a neověřoval vůbec, smlouvu o rychlé půjčce uzavřenou mezi účastníky je proto nutné posuzovat za absolutně neplatnou. 3. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] ze dne 26. 2. 2020 a z akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce ze dne 27. 2. 2020 soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč ve prospěch jeho účtu č. [bankovní účet]. Mezi účastníky byl sjednán smluvní úrok ve výši 16,99 % ročně. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky ve 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 911 Kč vždy k 15. dni v měsíci; první splátka byla splatná dne 16. 3. 2020. Žalovaný se v souladu se smlouvou o půjčce zavázal hradit poplatky a sankce dle ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby. 5. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný uhradil dne 16. 3. 2020 částku 630,73 Kč a dále dne 16. 4. 2020, 15. 5. 2020, 15. 6. 2020, 15. 7. 2020, 17. 8. 2020 a 15. 9. 2020 vždy částku ve výši 1 911 Kč; celkem žalovaný uhradil 12 146,73 Kč. Od 16. 9. 2020 žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. 6. Z dopisu ze dne 24. 5. 2021 soud zjistil, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobce prohlásil celý dluh za okamžitě splatný. Současně žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu. 7. Ze struktury dluhu se podává, že ke dni 16. 7. 2021 činil dluh na splátkách úvěru 43 293,17 Kč, dluh na smluvním úroku činil 4 777,29 Kč, dluh na poplatcích činil 1 024 Kč, dluh na upomínkách činil 1 500 Kč, tj. částka v celkové výši 50 594,46 Kč. Dluh na úroku z prodlení činil 1 115,89 Kč. 8. Ze sdělení žalobce se podává, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel žalobce z údajů poskytnutých žalovaným. Žalovaný deklaroval příjem 25 037 Kč, výdaje byly odhadnuty na základě historických dat Českého statistického úřadu a porovnávány s příjmem žalovaného. Žalobce dále zjistil, že žalovaný měl v době žádosti o poskytnutí půjčky další závazky, ale kapacita hradit dluh byla dostatečná. Příjem byl rovněž ověřován oproti RB účtu (účet žalovaného vedený u žalobce). 9. Z mimořádného výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že v lednu 2019 měl žalovaný příjmy ve výši 22 434 Kč a výdaje ve výši 22 433,62 Kč (rozdíl činil 0,38 Kč), v únoru 2019 příjmy 22 899 Kč a výdaje 22 453,25 Kč (rozdíl 445,75 Kč), v březnu 2019 příjmy 23 412,27 Kč a výdaje 23 858,4 Kč (rozdíl 446,13 Kč), v dubnu 2019 příjmy 30 187 Kč a výdaje 26 870,68 Kč (rozdíl 3 316,32 Kč), v květnu 2019 příjmy 26 644 Kč a výdaje 29 944,90 Kč (rozdíl - 3 300,90 Kč), v červnu 2019 příjmy 24 014 Kč a výdaje 24 014,86 Kč (rozdíl – 0,86 Kč), v červenci 2019 příjmy 24 600 Kč a výdaje 24 599,83 Kč (rozdíl 0,17 Kč), v srpnu 2019 příjmy 27 536 Kč a výdaje 27 535,98 Kč (rozdíl 0,02 Kč, v září 2019 příjmy 28 920 Kč a výdaje 28 919,86 Kč (rozdíl 0,14 Kč), v říjnu 2019 příjmy 29 222 Kč a výdaje 24 498,58 Kč (rozdíl 4 723,42 Kč), v listopadu příjmy 225 405 Kč (z toho úvěr poskytnutý žalobcem ve výši 200 000 Kč dne 11. 11. 2019) a výdaje 131 275 Kč (rozdíl 94 130 Kč), v prosinci 2019 příjmy 25 283 Kč a výdaje 94 747,69 Kč (rozdíl – 69 464,69 Kč), v lednu 2020 příjmy 29 110 Kč a výdaje 52 954,73 Kč (rozdíl - 23 844,73 Kč) a v únoru (do dne poskytnutí rychlé půjčky ve výši 50 000 Kč dne 26. 2. 2020) příjmy 44 728 Kč a výdaje 44 408,97 Kč (rozdíl 319,03 Kč). 10. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 16. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl na existenci dluhu opětovně upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě. Výzva byla žalovanému zaslána téhož dne. 11. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 12. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 17. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 18. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 20. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. 21. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Bylo zjištěno, že žalovaný měl v době žádosti o poskytnutí úvěru příjem ve výši cca 25 000 Kč; uvedené vyplynulo z mimořád