34 C 77/2022-23 — Městský soud v Brně

Žalobou podanou dne 13.1.2022 na Městský soud v Brně se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 988 Kč s příslušenstvím a též náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tak, že s žalovaným uzavřel pojistnou smlouvu o pojištění právní ochrany [číslo] to s účinností od 15.1.2018 na neurčito. Žalobce se zavázal v souladu se smluvními podmínkami, jež tvoří neoddělitelnou součást smlouvy, poskytnout žalobci pojistné plnění v případě, že nastane příslušnými právními předpisy předvídaná pojistná událost. Žalovanému potom na základě smlouvy vznikla povinnost hradit sjednané roční pojistné 1 710 Kč, které bylo splatné ročně vždy k 15.1 toho kterého roku. Žalovaný však neuhradil pojistné splatné dne 15.1.2019, k zániku pojistného vztahu došlo pro neplacení pojistného ke dni 13.8.2019. Žalovaný tak žalobci dluží pojistné ve výši 988 Kč za dobu od 15.1.2019 do 13.8.2019. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 15.1.2018 pojistnou smlouvu na pojištění právní ochrany. Žalovaný neuhradil sjednané pojistné za dobu od 15.1.2019 do 13.8.2019, k němuž byl pojistný vztah ukončen pro neplacení pojistného v částce 988 Kč. Podle § 2783 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Podle § 2783 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle § 2782 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 1968 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Jelikož žalovaný neuhradil žalobci dlužné pojistné (což byla povinnost, k jejímuž plnění se ve smlouvě dobrovolně zavázal) za období od 15.1.2019 do 13.8.2019, zavázal soud žalovaného k úhradě tohoto dlužného plnění ve výši 988 Kč. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky, přiznal soud žalobci i právo na úhradu zákonného úroku z prodlení (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), ode dne následujícího po dni splatnosti pojistného (výrok I.). Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalovanému, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Náklady řízení žalobcem vynaložené činí 600 Kč a představují - zaplacený soudní poplatek 400 Kč - paušální částku náhrad hotových výdajů 200 Kč za 2 úkony po 100 Kč dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (za jedno podání ve věci samé a předžalobní výzvu).