38 C 143/2021-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 2. 2021 po částečném zpětvzetí domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 4.978 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] [číslo] z důvodu nezaplacení faktur za poskytnuté služby třetích stran a splátky ceny zakoupeného zařízení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Žalobce marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek. 2. Žalovaný nárok žalobce neuznal. Tvrdil, že mu služby nebyly poskytnuty. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdce žalobce, společnost [] [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovaným dne 21. 7. 2016 účastnickou smlouvu [číslo] Součástí smlouvy jsou ceník a Všeobecné podmínky žalobce. Ze smlouvy vyplývá právo věřitele účtovat služby třetích stran dle ceníku žalobce a povinnost žalovaného za tyto služby platit dle vyúčtování. Součástí smlouvy byla mimo jiné kupní smlouva na koupi koncového zařízení Acer Aspire E1-510P - Černý, které se žalovaný zavázal zaplatit formou měsíčních splátek s celkovou cenou 13.099 Kč. Dále věřitel uzavřel s žalovaným dne 21. 7. 2016 účastnickou smlouvu [číslo] Součástí smlouvy byla mimo jiné kupní smlouva na koupi koncového zařízení LTE modem HUAWEI B310 - Černý, které se žalovaný zavázal zaplatit formou měsíčních splátek s celkovou cenou 2.301 Kč. Žalovaný měl uhradit ve vyúčtování [číslo] se splatností dne 10. 3. 2018 na službách třetích stran částku 179 Kč a na splátkách zařízení 650 Kč, ve vyúčtování [číslo] se splatností dne 7. 4. 2018 na službách třetích stran částku 80 Kč a na splátkách zařízení 550 Kč, ve vyúčtování [číslo] se splatností dne 8. 5. 2018 na službách třetích stran částku 119 Kč a na splátkách zařízení 550 Kč a ve vyúčtování [číslo] se splatností dne 24. 9. 2019 na zbylé ceně zařízení částku 1.650 Kč. Přípisem ze dne 24. 5. 2018 věřitel účastnické smlouvy pro neplacení vypověděl. Smlouvou ze dne 12. 11. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 30. 11. 2020 a ze dne 8. 12. 2020. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek. 6. Po zhodnocení všech provedených důkazů a jejich právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je podána zcela důvodně a jako takové jí vyhověl. Soud má za prokázáno, že žalovaný uzavřel s věřitelem smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací v souladu s § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikací, na základě které byl oprávněn využívat služeb třetích stran v souladu s § 3 odst. 3 písm. e) zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, a dále byl povinen za tyto služby platit dle ceníku věřitele. Soud vzal jednotlivými vyúčtováními a podrobnými přehledy těchto vyúčtování za prokázané, že služby byly žalovanému poskytnuty. Žalovaný zůstal ve sporu neaktivní a netvrdil ani neprokázal, že by své povinnosti splnil. Žalovaný tedy své závazky vůči věřiteli nesplnil, neboť cenu za služby třetích stran v celkové výši 378 Kč nezaplatil. Dále bylo prokázáno, že žalovaný s věřitelem uzavřeli kupní smlouvu dle ust. § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“). Na základě této kupní smlouvy se žalovaný se zavázal zaplatit za zboží dohodnutou kupní cenu formou splátek. Žalovaný zůstal ve sporu neaktivní a netvrdil ani neprokázal, že by své povinnosti splnil. Žalovaný tedy svůj závazek vůči věřiteli nesplnil, neboť kupní cenu za zboží ve výši 3.400 Kč nezaplatil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena dle ust. § 1879 OZ na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy zavázal žalovaného k zaplacení těchto nároků. 7. Jelikož žalovaný svůj dluh ve lhůtě určené pro splatnost kupní ceny a splatnosti jednotlivých vyúčtování nezaplatil, je žalobce oprávněn požadovat úroky z prodlení v souladu s ust. § 1970 OZ. Úroková sazba je určená podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud žalobci vyhověl v nárokované výši od data následujícího po splatnosti jednotlivých vyúčtování. Dále za prodlení žalobci náleží dle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení, náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, když se jedná o vzájemný závazek podnikatelů. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. určena v délce tří dnů od právní moci rozhodnutí. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když neúspěch žalobce je zanedbatelný. Náleží mu proto plná náhrada nákladů řízení, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, v odměně právního zástupce žalobce ve výši 600 Kč dle ust. § 14b, 7 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění účinném ke dni vykonání úkonu právní služby, a to za tři úkony právní služby po 200 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby v tarifu dle § 14b: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, a daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 189 Kč dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Celkem se jedná o částku 1.489 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Doplnění žaloby včetně částečného zpětvzetí žaloby do haléřového vyrovnání soud nepovažuje na účelný náklad řízení, když žaloba měla být perfektní již při podání a zpětvzetí bylo ve prospěch žalovaného. 9. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 advokátního tarifu, když ustáleným vzorem, o kterém mluví příslušné ustanovení, se nemyslí formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale samotný styl a obsah žaloby. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o smlouvě a žalovaných. Z mínění soudu jde o druh žaloby, na který dopadá ustanovení §14b advokátního tarifu.