38 C 171/2021-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 10. 12. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 4.410 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] z důvodu nezaplacení splátek ceny zakoupeného zařízení. Žalobce marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Společnost [] [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovaným dne 15. 1. 2018 účastnickou smlouvu [číslo] Součástí smlouvy jsou ceník a Všeobecné podmínky věřitele. Součástí smlouvy byla mimo jiné kupní smlouva na koupi koncového zařízení Huawei P9 lite 2017, které se žalovaný zavázal zaplatit formou měsíčních splátek s celkovou cenou 4.989 Kč. Věřitel měl právo celou kupní cenu zesplatnit, pokud se žalovaný ocitne v prodlení se splácením. Přípisem ze dne 15. 5. 2018 věřitel účastnickou smlouvu pro neplacení vypověděl. Žalovaný měl uhradit ve vyúčtování [číslo] se splatností dne 12. 7. 2018 na zbylé ceně zařízení částku 4.410 Kč Smlouvou ze dne 24. 6. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 30. 7. 2020. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek. 6. Po zhodnocení všech provedených důkazů a jejich právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je podána zcela důvodně a jako takové jí vyhověl. Soud má za prokázáno, že žalovaný uzavřel s věřitelem smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací v souladu s § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikací, v rámci které uzavřeli kupní smlouvu dle ust. § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“). Na základě této kupní smlouvy se věřitel žalovanému zavázal dodat zboží určené ve smlouvě a převést na něj vlastnické právo k tomuto zboží a žalovaný se zavázal zaplatit za zboží dohodnutou kupní cenu. Žalovaný zůstal ve sporu neaktivní a netvrdil ani neprokázal, že by své povinnosti splnil. Žalovaný tedy svůj závazek vůči věřiteli nesplnil, neboť kupní cenu za zboží ve výši 4.410 Kč nezaplatil. Pohledávka za žalovaným byla dle ust. § 1879 OZ postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy zavázal žalovaného k zaplacení částky 4.410 Kč. 7. Jelikož žalovaný svůj dluh ve lhůtě určené pro splatnost kupní ceny a splatnosti vyúčtování nezaplatil, je žalobce oprávněn požadovat úroky z prodlení v souladu s ust. § 1970 OZ. Úroková sazba je určená podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud žalobci vyhověl v nárokované výši od data následujícího po splatnosti jednotlivých vyúčtování. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. určena v délce tří dnů od právní moci rozhodnutí. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náleží mu proto plná náhrada nákladů řízení, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, v odměně právního zástupce žalobce ve výši 600 Kč dle ust. § 14b, 7 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění účinném ke dni vykonání úkonu právní služby, a to za tři úkony právní služby po 200 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby v tarifu dle § 14b: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, a daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 189 Kč dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Celkem se jedná o částku 1.489 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Doplnění žaloby soud nepovažoval za účelný náklad řízení, když žaloba měla být perfektní již při podání. 9. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 advokátního tarifu, když ustáleným vzorem, o kterém mluví příslušné ustanovení, se nemyslí formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale samotný styl a obsah žaloby. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o smlouvě a žalovaných. Z mínění soudu jde o druh žaloby, na který dopadá ustanovení §14b advokátního tarifu.