38 C 183/2021-12 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 1. 10. 2021 se žalobce domáhal vyklizení bytu [číslo] nacházející se v [anonymizováno] podlaží domu v [obec] na ulici [ulice a číslo] a vyklizený předat žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Žalobce je vlastníkem předmětného domu a nájemci předmětného bytu byli na základě uzavřené nájemní smlouvy ze dne 2. 2. 2018 žalovaní. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 29. 2. 2020. Nájemní vztah mezi účastníky zaniknul uplynutím doby. Ani přes výzvu žalobce žalovaní byt dosud nevyklidili a nepředali jej žalobci. 2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili. 3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů, a to výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] vedeného u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště] ze dne 26. 5. 2021, nájemní smlouvy ze dne 2. 2. 2015, souhlasu o prodloužení nájemního vztahu ze dne 15. 1. 2020 včetně dodejky a výzvy k vyklizení ze dne 24. 7. 2020 včetně dodejky, soud zjistil následující skutkový stav: 5. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobce je vlastníkem předmětného domu. Nájemní smlouvou byl byt [číslo] nacházející se v [anonymizováno] podlaží předmětného domu žalobcem nechán do užívání a nájmu žalovaným s účinností od 1. 1. 2015 do 29. 2. 2020. Ve smlouvě bylo sjednáno vyloučení automatického prodloužení nájemního vztahu v případě pokračování užívání bytu nájemcem po dobu delší 3 měsíců po dni, kdy měl nájem skončit. Žalobce vyzýval žalované k vyklizení bytu výzvou ze dne 24. 7. 2020, která byla doručena dne 30. 7. 2020. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti. 6. Podle ust. § 2225 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ OZ“), při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu. 7. Podle ust. § 603 OZ práva a povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny. 8. Podle ust. § 1040 odst. 1 OZ kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je v celém rozsahu důvodná. Žalobce je vlastníkem předmětné nemovitosti. Mezi účastníky byl založen vztah uzavřením nájemní smlouvy. Nájemní vztah zanikl uplynutím doby, na kterou byl sjednán dle ust. § 603 OZ a žalovaní byli v souladu s ust. § 2225 odst. 1 OZ povinni předat vyklizenou nemovitou věc. Soud proto žalobě zcela vyhověl, kdy nárok žalobce je dán v souladu s ust. § 1040 odst. 1 OZ. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci náleží proto náhrada nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5.000 Kč a ve dvou režijních paušálech ve výši 300 Kč v souladu s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. za tyto úkony – výzva k plnění, podání žaloby, celkem 5.600 Kč, které jsou žalovaní povinni společně a nerozdílně zaplatit zástupci žalobce v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. 11. Náklady vzniklé žalobci za právní zastupování advokátem soud nepovažoval za náklady účelně vynaložené dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. z důvodu, že se jedná o spor tvořící relativně běžnou agendu žalobce, žalobce by tak měl spory v této oblasti presumovat a materiálně a personálně se vybavit a zabezpečit tak, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů (v podrobnostech rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09), současně se v řízení nevyskytlo nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování advokátem (srov. také nález Ústavního soudu ČR ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. I. 195/11, event. ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09). Soud proto pohlížel na žalobce jako na nezastoupeného účastníka a postupoval v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb.