38 C 184/2021-28 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 8. 7. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 4.704 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] z důvodu nezaplacení faktur za poskytnuté služby třetích stran. Žalobce marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobce uzavřel s žalovaným dne 24. 3. 2020 účastnickou smlouvu [číslo] Součástí smlouvy jsou ceník a Všeobecné podmínky žalobce, ze kterých vyplývá právo žalobce účtovat poplatky a služby třetích stran dle ceníku žalobce a povinnost žalovaného za tyto služby platit. Žalovaný měl uhradit ve vyúčtování [číslo] se splatností dne 20. 4. 2020 na službách třetích stran částku 3.570 Kč, ve vyúčtování [číslo] se splatností dne 20. 5. 2020 na službách třetích stran částku 1.134 Kč. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek. 6. Po zhodnocení všech provedených důkazů a jejich právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je podána zcela důvodně a jako takové jí vyhověl. Soud má za prokázáno, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací v souladu s § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikací, na základě které byl oprávněn mimo jiné využívat služeb třetích stran a byl povinen za tyto služby a poplatky platit dle ceníku žalobce. Žalovaný zůstal ve sporu neaktivní a netvrdil ani neprokázal, že by své povinnosti splnil. Žalovaný tedy své závazky vůči žalobci nesplnil, neboť cenu za služby třetích stran ve výši 4.704 Kč nezaplatil. Soud tedy zavázal žalovaného k zaplacení tohoto nároku. 7. Jelikož žalovaný svůj dluh ve lhůtě určené pro splatnost kupní ceny a splatnosti jednotlivých faktur nezaplatil, je žalobce oprávněn požadovat úroky z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“). Úroková sazba je určená podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud žalobci vyhověl v nárokované výši od data následujícího po splatnosti jednotlivých vyúčtování. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. určena v délce tří dnů od právní moci rozhodnutí. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náleží mu proto plná náhrada nákladů řízení, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, v odměně právního zástupce žalobce ve výši 600 Kč dle ust. § 14b, 7 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění účinném ke dni vykonání úkonu právní služby, a to za tři úkony právní služby po 200 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby v tarifu dle § 14b: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, a daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 189 Kč dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Celkem se jedná o částku 1.489 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 9. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 advokátního tarifu, když ustáleným vzorem, o kterém mluví příslušné ustanovení, se nemyslí formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale samotný styl a obsah žaloby. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o smlouvě a žalovaných. Z mínění soudu jde o druh žaloby, na který dopadá ustanovení §14b advokátního tarifu.