38 C 34/2022-44 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 29. 10. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 20.276,67 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], [obec a číslo] (dále jen věřitel) uzavřel se žalovaným dne 29. 1. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] na jejíž základě poskytl věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit tuto částku včetně souhrnného poplatku ve výši 13.920 Kč formou 53 týdenních splátek po 640 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 4. 2. 2008. Žalovaný půjčku řádně nesplácel, zaplatil dosud žalobci částku 3.200 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 18.113,21 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 34.363,99 Kč. Žalobce se dále domáhá zaplacení částky 2.163,46 Kč včetně kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení, a to z důvodu uzavřené smlouvy o půjčce [číslo] dne 19. 6. 2006. Obě pohledávky byly postoupeny z věřitele na žalobce. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek. 2. Žalovaný se k žalobě řádně nevyjádřil. 3. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2022, č.j. EPR 260605/2021-9 bylo řízení ohledně zaplacení částky 2.163,46 Kč včetně příslušenství z této částky zastaveno, usnesení nabylo právní moci dne 9. 2. 2022. 4. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o půjčce ze dne 29. 1. 2007, ze zákaznické karty ze dne 29. 1. 2007, z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021, z informací o zpracování osobních údajů ze dne 6. 1. 2021, z podacího lístku ze dne 1. 2. 2021, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2020 včetně přílohy [číslo] z výzvy k plnění ze dne 29. 7. 2021, z podacího lístku ze dne 30. 7. 2021 a z výpisu z OR žalobce soud zjistil následující skutkový stav: 5. Věřitel s žalovaným uzavřeli dne 29. 1. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které věřitel poskytnul žalovanému při podpisu smlouvy částku 20.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit s poplatkem ve výši 13.920 Kč, celkem částku ve výši 33.920 Kč, a to formou 53 týdenních splátek ve výši 640 Kč. Dle čl. 1 smluvních podmínek smlouvy o půjčce činí roční procentní sazba nákladů (RPSN) 206,8%. 6. Ze zákaznické karty ze dne 29. 1. 2007 soud zjistil, že tímto důkazním prostředkem věřitel zkoumal předsmluvní informace ke zjištění a posouzení úvěruschopnosti žalovaného coby spotřebitele, když celkový měsíční příjem žalovaného, zaměstnaného v pracovním zařazení tesař-pokrývač, byl zjištěn v částce 17.840 Kč a odhadované výdaje žalovaného činily částku celkem 14.690 Kč měsíčně. 7. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaného postoupena z věřitele na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dne 6. 1. 2021. 8. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek výzvou k plnění ze dne 29. 7. 2021. 9. Z dalších prováděných důkazů nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti. 10. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující ustanovení právních předpisů: 11. Věc je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, právně posoudit podle dosavadních právních předpisů. 12. Podle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ Obč.Z.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužní se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 13. Podle ustanovení § 39 Obč.Z. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 14. Podle ustanovení § 451 odst. 1 Obč.Z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 15. Soud se nejprve zabýval platností sjednané smlouvy. Pokud byla mezi právním předchůdcem žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena spotřebitelská smlouva, je tato smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy a to pro zjevnou nespravedlnost, když výše úrokové sazby (v daném případě poplatku) mimo jiné několikrát převyšuje úrokové sazby bankovních institucí v čase poskytnutí půjčky (§ 39 Obč.Z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), dále pro lichvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001), neboť v úvěrové smlouvě byl sjednán úrok – RPSN 206,8% ročně (soud pro výši poplatku, která zjevně neodpovídá výši nákladů spojených s běžnou správou úvěru, počítal celý poplatek jako zisk z úvěru - úrok), kdy soudu je z jeho činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklý úrok za daný typ úvěrů pohyboval kolem 20 % ročně. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 OZ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 OZ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele). 16. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobce odpadl (smlouva o půjčce je neplatná), je třeba na plnění, které věřitel poskytl žalovanému (půjčka ve výši 20.000 Kč), hledět nikoli jako na plnění žalobce ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 451 Obč.Z.). Žalovaný žalobci již zaplatil částku 3.200 Kč a zbývá mu tak uhradit částku 16.800 Kč. 17. S ohledem na to, že absolutně neplatná byla z důvodu lichvy celá smlouva o půjčce, nepřiznal soud žalobci ani poplatky z této smlouvy, neboť podklad pro jejich přiznání – smlouva o půjčce – také odpadl. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok (poplatek). Vzhledem k tomu, že žalovaný jistinu včas neuhradil ani poté, co byl žalobcem vyzván k jejímu uhrazení výzvou – žalobou doručenou žalovanému dne 24. 1. 2022, dostal se následujícím dnem do prodlení s peněžitým plněním a žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 18. Soud tak zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku 16.800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů (výrok II.). 19. Výrokem II. byly zamítnuty nároky, které soud shledal nedůvodnými. Jedná se o rozdíl mezi částkou odpovídající bezdůvodnému obohacení, poníženému o částečné plnění žalovaného přiznanou výrokem I., a dalšími nároky specifikovanými v žalobě, tedy jde o částku 1.313,21 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky a dále běžným a kapitalizovaným úrokem z prodlení. 20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, avšak dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.