39 C 48/2022-46 — Městský soud v Brně

Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 1. 3. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 35 855,28 Kč, a to z titulu neuhrazení nákladů na zdravotní péči ve zdravotnických zařízeních v ČR, když žalovanému zanikla účast ve veřejném zdravotním pojištění 21. 1. 2020, přičemž žalovaný měl povinnost vrátit žalobci průkaz pojištěnce, což neučinil. Následně byl veden v evidenci žalobce jako pojištěná osoba, čerpal zdravotní služby v celkové hodnotě 35 855,28 Kč, kteroužto částku měl jako samoplátce uhradit. Pokud soud vydal v této právní věci platební rozkaz, nepodařilo se jej doručit do vlastních rukou žalovanému. Za tohoto stavu byl platební rozkaz zrušen. Žalobce v žalobě souhlasil s postupem soudu dle § 115a o.s.ř. Žalovanému byla následně doručována žaloba, výzva k vyjádření k žalobě a výzva k vyjádření k aplikaci § 115a o.s.ř. – rozhodnutí bez jednání. Tyto písemnosti byly žalovanému doručeny do jeho datové schránky fikcí dne 23. 4. 2022. Žalovaný zůstal nečinný, nevyjádřil se ani k žalobě ani k rozhodnutí bez jednání. Soud měl proto za to, že žalovaný rovněž souhlasí s aplikací § 115a o.s.ř. V mezidobí, podáním doručeným soudu 26. 7. 2022, žalobce vzal žalobu zpět s tím, že 21. 7. 2022 žalovaný uhradil žalobci částku 35 855,28 Kč na jistině a 600 Kč, když tuto platbu žalobce započetl jako částečnou úhradu nákladů řízení na soudním poplatku. V rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku vzal žalobce svoji žalobu zpět, a soud proto dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. v rozsahu částečného zpětvzetí řízení zastavil, když nadále pokračoval v řízení o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úrok z prodlení ze žalobní jistiny za dobu od 1. 3. 2021 do 21. 7. 2022 a zbývající částku 1 435 Kč na náhradě nákladů řízení. Soud v rámci provedeného dokazování především konstatuje, že z jiné úřední a rozhodovací činnosti je mu známa existence žalobce jako organizace, která je činná v oblasti zdravotního pojištění na území ČR. Žalovaný v období od 22. 1. 2020 do 16. 8. 2020 nebyl pojištěncem [anonymizována dvě slova], když v období od 22. 1. 2020 do 16. 8. 2020 čerpal neoprávněně zdravotní služby, když žalovaný byl zaměstnán u firmy [právnická osoba], kde jeho zaměstnání bylo ukončeno 21. 1. 2020. Následně od 17. 8. 2020 byl žalovaný zaměstnán u firmy [jméno] [příjmení], přičemž v období od ledna 2020 do 16. 8. 2020 nebyl žalovaný pojištěn na území ČR (protokol o kontrole plateb pojistného na veřejné zdravotní pojištění ze 4. 8. 2020, vykázána zdravotní péče ve prospěch žalovaného z 11. 12. 2020, přehled úhrad zdravotní péče, sdělení firmy [právnická osoba] žalobci, sdělení Úřadu práce ČR žalobci z 23. 10. 2020, výzva žalovanému k úhradě nákladů za vyčerpanou zdravotní péči z 19. 2. 2021, II. výzva z 8. 1. 2021). Z výše uvedeného je tedy prokázáno, že žalovaný v době od 22. 1. 2020 do 16. 8. 2020 nebyl v ČR zaměstnán a nebyl účasten veřejného či soukromého zdravotního pojištění, když pokud jeho pojištění u žalobce skončilo, žalovaný nesplnil svou povinnost a nevrátil příslušný průkaz pojištěnce. V době od 22. 1. 2020 do 16. 8. 2020 tak žalovaný jako nepojištěná osoba čerpal zdravotné péči, zřejmě na předložený průkaz VZP, který žalovaný nevrátil, tato péče byla vyčíslena částkou ve výši žalobní jistiny. Žalovaný má povinnost tuto částku uhradit jako samoplátce, když s přihlédnutím k § 89 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, § 12 písm. j) odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění žalovaný jako samoplátce čerpal zdravotní péči na území ČR, která byla vyčíslena částkou 35 855,28 Kč. Žalovaný byl k úhradě této částky vyzýván, ničeho neuhradil, uhradil až následně 21. 7. 2022 částku 35 855,28 Kč na jistině a 600 Kč na nákladech řízení. Tyto částky byly žalobcem zaplaceny, resp. započteny na jistinu a částečně na náklady řízení, když žalobce nadále požaduje úroky z prodlení od 1. 3. 2021 do 21. 7. 2022 a zůstatek nákladů řízení 1 435 Kč. Po zohlednění částečného zpětvzetí je zřejmé, že žalovaný po podání žaloby uhradil svůj dluh, přičemž v době od 1. 3. 2021 do 21. 7. 2022 byl v prodlení s úhradou částky 35 855,28 Kč, přičemž zákonná výše úroků z prodlení 8,25 % ročně za období specifikované ve výroku II. rozsudku odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., když žalobci jako úspěšné straně sporu byly přiznány náklady řízení v částce 1 435 Kč na soudním poplatku. Původně žalobce požadoval celkem 2 035 Kč, a to soudní poplatek 1 435 Kč a 2x paušální náhradu dle § 1 odst. 3, ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. 254/2015 Sb. za návrh ve věci samé a výzvu k plnění v celkové výši 600 Kč Částku 600 Kč žalovaný zaplatil, resp. jeho platby z 21. 7. 2022 byly započteny dílem na jistinu, dílem na paušální náhradu nákladů, soud proto v tomto rozsahu řízení zastavil a po aplikaci právní kvalifikace věci k prokázanému skutkovému ději žalobě vyhověl ve zbývajícím žalobcem požadovaném rozsahu, tedy úroky z prodlení z původní žalované částky od 1. 3. 2021 do 21. 7. 2022. Žaloba byla vzata částečně zpět pro chování žalovaného, když ve zbývajícím požadovaném rozsahu byl žalobce úspěšný, soud proto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., s přihlédnutím k § 146 odst. 2 o.s.ř. přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení částku, která byla vynaložena na uhrazení soudního poplatku. Ve zbývajícím rozsahu tedy soud shledává žalobu jako důvodnou, neboť žalovaný byl prokazatelně v prodlení s úhradou svého závazku uhradit poskytnutou zdravotní péči. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.