42 C 18/2022-34 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30.8.2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit mu částku ve výši 6.175 Kč s příslušenstvím, představující dlužný příspěvek z titulu provozování vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [značka automobilu], [registrační značka], dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a to za období od [datum] do [datum]. Žalobce odkazoval na zákonnou povinnost provozovatele vozidla mít vozidlo pojištěné po celou dobu, kdy je zapsáno v registru silničních vozidel bez ohledu na faktický stav vozidla, přičemž je rozhodující stav zapsaný v registru silničních vozidel s případnou možností odhlásit vozidlo z registru a vrátit evidenční značky vozidla do depositu tohoto registru. Uvedená možnost nebyla žalovaným využita. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v rámci podaného odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu v tom smyslu, že předmětné vozidlo je od počátku roku 2019 nepojízdné a nebylo provozováno z důvodu závažné technické poruchy, o které byla informována příslušná pojišťovna a následně rovněž žalobce. Žalovaný shrnul, že za dobu od [datum] do [datum] považuje žalobu za bezpředmětnou (žalovaným uváděná doba však není předmětem řízení) a odkazoval na dokumentaci k technickému stavu vozidla, kterou však do spisu nezaložil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „ o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas, a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný je ve veřejném rejstříku registru silničních vozidel evidována jako provozovatel vozidla [značka automobilu] o objemu válců motoru nad [číslo] cm³ do [číslo] cm³, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno]. Jak plyne z evidencí smluvních pojišťoven, pro toto vozidlo nebylo v období od [datum] do [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vozidlo tak nebylo po dobu 143 dní pojištěno, ačkoli je stále vedeno jako provozované; za uvedených 125 dnů vyplývá výše příspěvku částce 5.875 Kč (125 dnů x denní sazba 47 Kč). Prvotní mimosoudní náklady uplatnění příspěvku jsou podzákonným předpisem stanoveny na částku 300 Kč. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný ze strany žalobce vyzván k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobce z důvodu provozování vozidla bez sjednaného povinného ručení v uvedené době. Dopisem ze dne [datum] a [datum] byly žalovanému ze strany žalobce zaslány upomínky k úhradě dlužného příspěvku. Dopisem ze dne [datum] byla žalovanému doručena předžalobní výzva. Žalovaný do dnešního dne neuhradil ničeho. 5. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), účinného od 1.1.2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po tomto datu. 6. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). 7. Právním posouzením soud dospěl k závěru, že žalovanému na základě § 4 odst. 1, 3, 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikla povinnost uhradit do garančního fondu žalobce příspěvek za užívání a provozování vozidla bez sjednaného zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jehož výše dle vyhlášky ministerstva financí č. 205/1999 Sb. odpovídá částce celkem 5.875 Kč, a to dále spolu s mimosoudními náklady ve výši 300 Kč dle této vyhlášky. Bylo prokázáno, že se žalovaný pro uvedené období dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, kdy naopak pro uvedené období žalovaný neprokázal, že by bylo uvedené vozidlo odhlášeno z registru včetně vrácení evidenčních značek vozidla do depositu. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že je nárok žalobce po právu, kdy je současně žalovaný povinen zaplatit žalobci též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po datu splatnosti příspěvku k datu [datum]. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal celou žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6.175 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). 9. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.