42 C 282/2021-26 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem na zahájení řízení doručeným soudu dne 27. 4. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 15.000 Kč představující smluvní pokuty (3 x 5.000 Kč) za nevrácení technických zařízení z titulu smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se k věci na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi žalobcem (pod tehdejším názvem [právnická osoba] a od [datum] podnikajícím pod názvem [právnická osoba], jak bylo zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku) a žalovanou byla uzavřena dne [datum] smlouva, ve které se žalobce zavázal poskytovat žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu a žalovaná se zavázala za tyto služby platit sjednanou cenu. Nedílnou součástí smlouvy byly zvláštní podmínky. Dle ujednání bodu 4.4 zvláštních podmínek je žalovaná povinna do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobci pronajatá technická zařízení, v daném případě [anonymizována tři slova] sériové číslo [anonymizováno], sériové číslo [anonymizováno] a sériové číslo [anonymizováno]. Převzetí těchto zařízení žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy [číslo]. Ve smlouvě bylo uvedeno drobným písmem, že účastník bere na vědomí a souhlasí se smluvní pokutou mimo jiné ve výši 5.000 Kč za nevrácení zapůjčeného přijímacího zařízení. Z důvodu nevrácení těchto zařízení zaslal žalobce žalované dne [datum] upomínku k vrácení přijímacích zařízení a uhrazení smluvní pokuty v částce 5.000 Kč za každé ze tří zařízení. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky v dodatečné lhůtě 7 dnů a rovněž k uhrazení smluvní pokuty v souhrnné výši 15.000 Kč. 5. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, a dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“). 6. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Mezi účastníky byla v souladu s § 63 zákona o elektronických komunikacích uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na základě které byla žalované poskytnuta 3 technická zařízení. Žalobce se smluvně zavázal k poskytování služeb elektronických komunikací a za tím účelem poskytnout žalované přijímací zařízení, a žalovaná se zavázala zaplatit za služby cenu a nájemné za užívání přijímacích zařízení. Smlouva uzavřená mezi účastníky je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou podle § 1810 a násl. o. z. 8. Soud tak vycházel i ze závěrů přijatých Ústavním soudem v nálezu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud vyslovil závěr, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíš uniknou, např. ujednání o smluvní pokutě. Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. 9. Dále si strany ujednaly v textu smlouvy a v textu podmínek závazek žalované zaplatit smluvní pokutu v částce 5.000 Kč za každé nevrácené zařízení (§ 2048 o. z.). Z takového ujednání však při aplikaci citovaného nálezu Ústavního soudu na souzenou věc vyplývá, že ustanovení o povinnosti vrátit to které zařízení v konkrétní lhůtě není ustanovením technického a vysvětlujícího charakteru, a proto mělo být obsaženo ve smlouvě a nikoli jen ve zvláštních obchodních podmínkách pro službu [anonymizována čtyři slova]. Účastníci si ve smlouvě o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nesjednali povinnost žalované vrátit technická zařízení v konkrétní lhůtě a neurčili ani způsob, od kterého by se počátek běhu lhůty pro vrácení technických zařízení měl odvíjet. Soud zde rovněž vycházel ze skutečnosti, že daná povinnost uhradit smluvní pokutu je sice v obecné rovině umístěna na přední straně smlouvy, avšak bez doplňujících informací (viz výše, povinnost žalované vrátit technická zařízení do 10 dnů od skončení smlouvy, neplyne dostatečně konkrétně a jasně, jaké konkrétní zařízení má být vráceno) a navíc je koncipována formou předtištěného vzoru, jenž neumožňoval žalované jakoukoliv smluvní modifikaci. Předmětná část smlouvy je přitom psána velmi malým písmem, neobsahuje žádné údaje za součinnosti zákazníka, ujednání o smluvní pokutě není v textu smlouvy nijak zvýrazněno a daná část smlouvy tak jako celek vzbuzuje dojem nepodstatného charakteru. To rozporuje s požadavkem přiměřenosti a zakládá významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran neprospěch žalované jako spotřebitele, když je část závazku ujednána v textu smlouvy a část v podmínkách a žalovaná tak v době uzavření smlouvy neměla jasnou představu, proč a jaká smluvní pokuta jí hrozí (§ 1813 o. z.). Takové ujednání proto nelze posoudit jinak, než jako nepoctivé ve smyslu shora citovaného nálezu Ústavního soudu, ke kterému není možné přihlížet, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z., tj. pro absolutní neplatnost. Lze tedy uzavřít, že soud takové ujednání o smluvním poplatku považuje za neplatné, a tak žalobu ve výroku I. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítnul. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť z procesního hlediska úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.