43 C 229/2021-65 — Městský soud v Brně

Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 20 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 200 Kč za dobu od 14.6.2020 do 15.1.2021, s kapitalizovaným úrokem 2 264,40 Kč za dobu od 14.6.2020 do 15.1.2021, s úrokem ve výši 18,87 % ročně z částky 20 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 3.8.2019, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný, který se zavázal splatit úvěr do 13.6.2020, uhradil pouze 3 510 Kč..Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 3.8.2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, , na základě níž byly žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy vyplaceny finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit v 45 týdenních splátkách 33 300 Kč (smlouva o úvěru č. , hodnota, ). V kartě zákazníka/žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 3.8.2019 bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, je nájemník, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr. K měsíčním příjmům bylo uvedeno, že má jeden čistý příjem hlavní 24 469 Kč, k měsíčním výdajům bylo uvedeno, že výdaje na bydlení činí 9 000 Kč, osobní výdaje 6 000 Kč, bylo uvedeno, že byla doložena nájemní smlouva, výplatní pásky a pracovní smlouva; faktury za energie nebyly doloženy (karta zákazníka/žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 3.8.2019). Z nájemní smlouvy uzavřené žalovaným jako nájemcem soud zjistil, že žalovaný byl povinen po dobu nájmu bytu přihlásit na své jméno a na svůj účet odběr elektřiny a plynu (nájemní smlouva ze dne 2.1.2019). Z výplatních pásek žalovaného za měsíce 4/19, 5/19 a 6/19 soud zjistil, že zaměstnavatel prováděl žalovanému srážky z čisté mzdy (výplatní pásky). , právnická osoba, postoupil smlouvou ze dne 15.1.2021 pohledávku za žalovaným žalobci (smlouva o postoupení pohledávek). Žalovaný byl spolu s vyrozuměním o postoupení pohledávky vyzván k úhradě ve lhůtě deseti dnů od doručení dopisem ze dne 19.2.2021 odeslaným prostřednictvím pošty dne 22.2.2021 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalovaného vyzval k úhradě i zástupce žalobce (předžalobní výzva z 13.5.2021, podací lístek).Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. , spisová značka, ).Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, neboť ohledně osobních výdajů žalovaného vycházel pouze z nijak nedoložených výdajů tvrzených žalovaným, přestože ve výplatních páskách jsou uvedeny srážky z čisté mzdy žalovaného, nijak se nezabýval tím, co je příčinou srážek, ačkoliv z nájemní smlouvy bylo zřejmé, že žalovaný si měl přihlásit na své jméno a na svůj účet odběr elektřiny a plynu, nenechal si nijak doložit výdaje za energie. Protože poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, je uzavřená smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18).Jelikož smlouva o úvěru byla od počátku neplatná, práva z ní nelze přiznat. Původní věřitel žalovanému na základě neplatné smlouvy poskytl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), které je povinen vydat, a to žalobci, jehož aktivní věcná legitimace se podává z ustanovení § 1879 o.z. Žalovaný již uhradil 3 510 Kč, zbývá proto vydat 16 490 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalovaný byl vyzván k plnění dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 22.2.2021, který se při běžném chodu věcí dostal do sféry dispozice žalovaného třetí pracovní den, tj. 25.2.2021, posledním dnem poskytnuté desetidenní lhůty bylo pondělí 8.3.2021. Od 9.3.2021 je žalovaný v prodlení, a žalobce má od tohoto dne právo na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož výše 8,25 % ročně je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení,. Soud proto žalobě co do částky 16 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 490 Kč od 9.3.2021 do zaplacení vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017) procesně úspěšný co do 56,3 % ( 18 618,22 Kč), neúspěšný co do 43,7 % ( 14 412,92 Kč), žalobce tak má po odečtení neúspěchu od úspěchu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 12,6 %. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny advokáta po 300 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) a z částky 252 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), tj. celkem 2 252 Kč, z toho 12,6 % činí 277 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř.