43 C 30/2022-76 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 5 494 Kč s tzv. zákonným úrokem z prodlení z částky 3 855 Kč od 19.10.2020 do zaplacení a z částky 522 Kč od 11.2.2021 do zaplacení. Žalovaná částka sestává z ceny za dodávky elektřiny ve fakturačním období 27.9.2019 – 25.9.2020 ve výši 3 855 Kč, z ceny za dodávky elektřiny ve fakturačním období 26.9.2020 – 18.1.2021 ve výši 522 Kč, a 12 smluvních sankcí dle článku IV. obchodních podmínek dodávky po 100 Kč (celkem 1 200 Kč) za 12 upomínek, jimiž žalobce žalovaného vyzýval k úhradě. Žalovaný uhradil pouze 83 Kč. Zástupce žalobce žalovaného o úhradu marně upomenul. K projednání věci samé soud v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce coby dodavatel a žalovaný coby zákazník uzavřeli dne 28.2.2012 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo [ulice a číslo], [PSČ] [obec], kategorie domácnost, za součást smlouvy byl prohlášen ceník a obchodní podmínky (smlouva). Žalobce žalovanému vyúčtoval za odběr elektřiny v období od 27.9.2019 do 25.9.2020 fakturou [číslo] částku 3 855 Kč splatnou 18.10.2020 a za odběr elektřiny v období od 26.9.2020 do 18.1.2021 fakturou [číslo] částku 522 Kč splatnou 10.2.2021 (faktury [číslo] [číslo]). V článku IV. bodě 16. obchodních podmínek žalobce bylo uvedeno, že zákazník je povinen uhradit dodavateli smluvní sankci stanovenou platným sazebníkem poplatků a smluvní sankci za každou jednotlivou upomínku k zaplacení nebo jinou výzvu ke splnění jeho smluvní nebo zákonné povinnosti. Obchodní podmínky nebyly žalovaným podepsány ( (obchodní podmínky dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí). V sazebníku byla uvedena výše„ smluvní sankce za zaslání písemné upomínky nebo jiné výzvy“ 100 Kč Sazebník nebyl žalovaným podepsán (sazebník). Žalobce žalovanému fakturou ze dne 17.6.2019 vyúčtoval 100 Kč za upomínku z téhož dne (faktura). Žalobce žalovanému fakturou ze dne 9.7.2019 vyúčtoval 100 Kč za upomínku z téhož dne (faktura). Žalobce žalovanému fakturou ze dne 19.7.2019 vyúčtoval 100 Kč za upomínku z téhož dne (faktura). Žalobce žalovanému fakturou ze dne 9.9.2019 vyúčtoval 100 Kč za upomínku z téhož dne (faktura). Žalobce žalovanému fakturou ze dne 10.2.2020 vyúčtoval 100 Kč za upomínku z téhož dne (faktura). Žalobce žalovanému fakturou ze dne 10.3.2020 vyúčtoval 100 Kč za upomínku z téhož dne (faktura). Žalobce žalovanému fakturou ze dne 15.6.2020 vyúčtoval 100 Kč za upomínku z téhož dne (faktura). Žalobce žalovanému fakturou ze dne 8.7.2020 vyúčtoval 100 Kč za upomínku z téhož dne (faktura). Žalobce žalovanému fakturou ze dne 10.8.2020 vyúčtoval 100 Kč za upomínku z téhož dne (faktura). Žalobce žalovanému fakturou ze dne 9.11.2020 vyúčtoval 100 Kč za upomínku z téhož dne (faktura). Žalobce žalovanému fakturou ze dne 11.1.2021 vyúčtoval 100 Kč za upomínku z téhož dne (faktura). Žalobce žalovanému fakturou ze dne 2.3.2021 vyúčtoval 100 Kč za upomínku z téhož dne (faktura). Žalobce žalovaného upomínkami ze shora uvedených dnů upomínal o dlužné úhrady (12 upomínek). Zástupce žalobce žalovaného před podáním žaloby vyzval k úhradě (předžalobní výzva ze dne 29.6.2021, potvrzení o podání). Právním posouzením zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, na základě níž žalobce dodal žalovanému elektřinu a služby, jejichž cenu žalovanému následně vyúčtoval. Žalovaný správnost vyúčtování nijak nezpochybnil, uhradil však pouze 83 Kč. Soud proto shledal nároky na zaplacení nedoplatků na ceně za dodávky elektřiny a služby ve výši 3 772 Kč z vyúčtování splatného dne 18.10.2020 (po odečtení úhrady 83 Kč) a ve výši 522 Kč z vyúčtování splatného 10.2.2021 za opodstatněné. Právo na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jejich výše je dána ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném vždy k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 4 294 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 772 Kč od 19.10.2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 522 Kč od 11.2.2021 do zaplacení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbytku soud žalobu shledal za nedůvodnou a žalobu v tomto rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Smlouva uzavřená mezi účastníky má s ohledem na postavení smluvních stran spotřebitelskou povahu. Žalobce uzavřel smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný jako spotřebitel (kategorie domácnost). Soud proto uplatněný nárok na zaplacení smluvních pokut posuzoval i z pohledu ochrany spotřebitele. Ústavní soud v nálezu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dovodil, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Obchodní podmínky by neměly sloužit k tomu, aby v nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě byla skryta ujednání, jež jsou pro spotřebitele zjevně nevýhodná a o kterých se předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Tento závěr pak je třeba respektovat též v projednávaném sporu. Ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo v obchodních podmínkách, které nebyly žalovaným podepsány, byly sepsány velmi drobným písmem, nadto bez uvedení výše smluvní pokuty, pouze s odkazem na ceník, v němž teprve byla výše pokuty uvedena. Soud proto v souladu se závěry vyslovenými ve shora uvedeném nálezu Ústavního soudu dospěl k závěru, že žalobce si v právním vztahu nepočínal poctivě a že takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl procesně úspěšný co do 78 % (4 294 Kč), neúspěšný co do 22 % (1 200), žalobce tak má po odečtení neúspěchu od úspěchu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 56 % Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny advokáta po 200 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) a z částky 189 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), tj. celkem 1 489 Kč, z toho 56 % činí 834 Kč Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Rozsah odůvodnění odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., dle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.