44 C 200/2020-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou ze dne 21. 2. 2020 domáhal zaplacení částky ve výši 6.050,58 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka byla tvořena částkou 1.050,58 Kč s příslušenstvím, která představuje neuhrazené nájemné za pronájem přijímacího zařízení od právního předchůdce žalobce ([právnická osoba]), a dále částkou ve výši 5.000 Kč, která představuje smluvní pokutu za nevrácení přijímacího zařízení řádně a včas dle smlouvy, kterou žalovaný s právním předchůdcem žalobce uzavřel. Pohledávka za žalovaným měla na žalobce přejít na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019. Toto postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Na výzvu soudu vzal žalobce svoji žalobu částečně zpět co do částky 220 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že v žalobě nesprávně vyčíslil výši nájemného za pronájem zařízení. 2. Soud se nejdříve zabýval částečným zpětvzetím žaloby ze strany žalobce. Vzhledem ke skutečnosti, že zpětvzetí bylo učiněno v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 o. s. ř. před prvním jednáním ve věci samé, soud i bez souhlasu žalovaného výrokem I. řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (§ 96 odst. 2 o. s. ř.). 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. se žalovaný nevyjádřil a žalobce vyslovil s takovým postupem souhlas). 4. Z listinných důkazů, soud učinil následující závěry o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel s žalovaným dne 25. 1. 2016 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Ve smlouvě byl ujednán pronájem Horizon HD-DVR Mediaboxu. Žalovaný se dále zavázal uhradit smluvní pokutu dle ceníku právního předchůdce žalobce, pokud nebude pronajaté zařízení v souladu se smlouvou včas a v pořádku vráceno. Dle ceníku právního předchůdce žalobce činí nájemné za pronájem HD-DVR Mediaboxu (set-top box PACE DMC7002) 190 Kč měsíčně. Dále dle ceníku právního předchůdce žalobce činí smluvní pokuta za nevrácení zařízení – set-top boxu PACE DMC7002 částku 5.000 Kč. Žalovaný od právního předchůdce žalobce převzal do užívání zařízení – set-top box PACE DMC7002, sériové [číslo]. Fakturami [číslo] byly žalovanému vyúčtovány částky nájemného za pronájem HD-DVR Mediaboxu, po ponížení o částku 113,99 Kč, v celkové výši 835,96 Kč (faktury splatné dne 15. 3. 2017, 15. 4. 2017, 15. 5. 2017, 15. 6. 2017, 15. 7. 2017). Dopisem ze dne 9. 8. 2017 právní předchůdce žalobce odstoupil od smlouvy uzavřené s žalovaným s odůvodněním, že žalovaný neplní své smluvní závazky (nehradí vyúčtování za služby) a vyzval žalovaného k vrácení pronajatého zařízení do 3. 9. 2017. Právní předchůdce žalobce dále vyzýval žalovaného k úhradě dlužného nájemného za pronájem koncového zařízení a zaplacení smluvní pokuty za nevrácení zařízení. Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019. Právní předchůdce žalobce žalovanému postoupení pohledávky oznámil dopisem ze dne 13. 2. 2019. Předžalobní upomínkou ze dne 30. 7. 2019 byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky. 5. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byla mimo jiné dohoda stran o nájmu HD-DVR Mediaboxu. Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl předmětné zařízení, žalovaný mu však za to sjednané nájemné řádně nehradil a vznikl mu tak dluh na nájemném za předmětné zařízení ve výši 830,58 Kč. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Strany v projednávané věci smluvní pokutou ve výši 5.000 Kč utvrdily povinnost žalovaného po skončení vztahu založeném předmětnou smlouvou vrátit právnímu předchůdci žalobce pronajaté zařízení. Smlouva byla ukončena, avšak žalovaný neprokázal, že by včas vrátil pronajaté zařízení a porušil tak svou smluvní povinnost, čímž právnímu předchůdci žalobce vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč. Vzhledem k postoupení pohledávky za žalovaným z právního předchůdce žalobce na žalobce, má žalovaný uvedené platební povinnosti nyní k žalobci. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 5.830,58 Kč. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky, rozhodl soud o jeho povinnosti uhradit úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení z většiny úspěšný (přičemž neúspěch žalobce ve věci je pouze nepatrný), nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, tedy v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta po 200 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a žalobu) a z částky 189 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).