44 C 291/2021-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 28. 7. 2021 (po provedeném částečném zpětvzetí žaloby) domáhala zaplacení částky 4.644,94 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 2. 2015, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč, a dále částky 4.556,30 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 4. 2015, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč. 2. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 4. 2. 2015 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě níž byla žalovanému téhož dne poskytnuta v hotovosti zápůjčka ve výši 7.000 Kč, přičemž poskytnutí uvedené částky žalovaný svým podpisem stvrdil. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem kapitalizovaným na částku 894 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1.330 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek ve výši 3.628 Kč, celkem tedy částku ve výši 12.852 Kč, a to v 59 týdenních splátkách po 215 Kč a poslední 60. splátce po 167 Kč. Úrok dle smlouvy činil 19,98 % ročně. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně pouze částku 5.230 Kč, přičemž tato byla částečně započtena na jistinu a částečně na úrok a poplatky. 6. Dne 27. 4. 2015 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě níž byla žalovanému téhož dne poskytnuta v hotovosti zápůjčka ve výši 6.000 Kč, přičemž poskytnutí uvedené částky žalovaný svým podpisem stvrdil. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem kapitalizovaným na částku 625 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1.000 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek ve výši 2.725 Kč, celkem tedy částku ve výši 10.350 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 230 Kč. Úrok dle smlouvy činil 21,90 % ročně. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně pouze částku 3.068 Kč, přičemž tato byla částečně započtena na jistinu a částečně na úrok a poplatky. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 11. 2017. Předžalobní výzvou ze dne 4. 10. 2018 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek. 8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 10. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 4. 2. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. občanského zákoníku. Právní předchůdkyně žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 7.000 Kč, přičemž žalovaný svým podpisem stvrdil, že mu byla zápůjčka v hotovosti vyplacena. Žalovaný se touto smlouvou zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jak zápůjčku ve výši 7.000 Kč, tak i úrok a poplatky v celkové výši 5.852 Kč, a to prostřednictvím 59 týdenních splátek ve výši 215 Kč a poslední 60. splátky ve výši 167 Kč. Žalovaný však ve sjednaných splátkách celkovou částku zápůjčky řádně a včas neuhradil a porušil tak svou základní povinnost z uvedeného závazkového vztahu vyplývající (dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil pouze částku 5.230 Kč, která byla započtena částečně na jistinu a částečně na úrok a poplatky). Vzhledem k postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, má pak žalovaný tuto povinnost nyní k žalobkyni. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 27. 4. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. občanského zákoníku. Právní předchůdkyně žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 6.000 Kč, přičemž žalovaný svým podpisem stvrdil, že mu byla zápůjčka v hotovosti vyplacena. Žalovaný se touto smlouvou zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jak zápůjčku ve výši 6.000 Kč, tak i úrok a poplatky v celkové výši 4.350 Kč, a to prostřednictvím 45 týdenních splátek ve výši 230 Kč. Žalovaný však ve sjednaných splátkách celkovou částku zápůjčky řádně a včas neuhradil a porušil tak svou základní povinnost z uvedeného závazkového vztahu vyplývající (dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil pouze částku 3.068 Kč, která byla započtena částečně na jistinu a částečně na úrok a poplatky). Vzhledem k postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, má pak žalovaný tuto povinnost nyní k žalobkyni. Pokud jde o výši a složení dlužných částek, tyto žalovaný nijak nerozporoval. 11. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by žalobkyni zbývající dlužné částky zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni dlužné jistiny zápůjček ve výši 4.644,94 Kč a 4.556,30 Kč, celkem tedy 9.201,24 Kč (zbývající část dlužných poplatků žalobkyně nepožaduje), kapitalizovaný úrok ve výši 1.539,03 Kč (smluvní úrok 19,98 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky ze dne 4. 2. 2015 od 30. 3. 2016 do 16. 11. 2017) a 1.718,48 Kč (smluvní úrok 21,90 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky ze dne 27. 4. 2015 od 7. 3. 2016 do 16. 11. 2017), celkem tedy kapitalizovaný úrok ve výši 3.257,51 Kč, dále úrok ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky ze dne 4. 2. 2015 od 17. 11. 2017 do zaplacení, úrok ve výši 21,90 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky ze dne 27. 4. 2015 od 17. 11. 2017 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 794,58 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky ze dne 4. 2. 2015 od 14. 10. 2015 do 16. 11. 2017) a 779,41 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky ze dne 27. 4. 2015 od 14. 10. 2015 do 16. 11. 2017), celkem tedy kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1.573,99 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny zápůjček od 17. 11. 2017 do zaplacení (právo žalobkyně na zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Po provedené kapitalizaci úroků ke dni rozhodnutí soudu bylo zjištěno, že žalovaný byl ve věci poměrně úspěšnější než žalobkyně (řízení ohledně částky 19.506,87 Kč s přísl. bylo usnesením č.j. 44 C 291/2021-27 zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby, tudíž v této části byla žalobkyně neúspěšná). Žalovaný by tak měl nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.