44 C 307/2021-19 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 28. 7. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1.500 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že žalovaný je provozovatel osobního motorového vozidla [příjmení], [registrační značka], které bylo žalobcem dne 6. 4. 2021 odtaženo z ulice [ulice] v [obec] a to za účelem blokového čištění. Uvedená lokalita byla označena značkou o dočasném zákazu stání. Vzhledem k tomu, že žalovaný uvedené dopravní značení nerespektoval, bylo vozidlo odtaženo a poté vráceno zpět do místa odtahu. Dle § 19b odst. 2 zákona o pozemních komunikacích jsou vozidla odstraňována z pozemní komunikace na náklady jejich provozovatelů. Cena za technický úkon, při odtažení a vrácení vozidla zpět do místa odtahu, činí celkovou částku 1.500 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, avšak na svůj dluh neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K projednání věci samé nebylo nařizováno jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Z výpisu z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je od 27. 8. 2018 provozovatelem vozidla [registrační značka]. Dne 6. 4. 2021 bylo uvedené vozidlo odtaženo z ulice [ulice] v [obec] z důvodu blokového čištění a následně vráceno zpět do místa odtahu. Tyto skutečnosti byly zjištěny z protokolu o odtažení motorového vozidla ze dne 6. 4. 2021 a z předložené fotodokumentace. Výše poplatku za odtah a vrácení vozidla zpět do místa odtahu je zřejmá z výpisu z usnesení schůze [anonymizováno] [územní celek] [anonymizováno] [spisová značka] ze dne 28. 2. 2019. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván, což je zřejmé z upomínky ze dne 27. 5. 2021 s doručenkou. 5. Podle § 19a odst. 1 věty první zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pozemních komunikacích“), silniční správní úřad opatřením obecné povahy dočasně zakáže nebo omezí stání nebo zastavení silničních vozidel na místní komunikaci nebo průjezdním úseku silnice nebo na jejich části, je-li to nezbytné z důvodu zajištění bezpečnosti státu, veřejného pořádku, bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, stavebních prací nebo údržby nebo z důvodu přírodních katastrof nebo jiných mimořádných událostí a odstraňování jejich následků. 6. Podle § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. 7. Podle § 19b odst. 2 věty první zákona o pozemních komunikacích bylo-li dopravní značení na pozemní komunikaci umístěno alespoň 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel, nese náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Vozidlo žalovaného stálo na pozemní komunikaci, kde bylo dočasně zakázáno stání silničních vozidel z důvodu blokového čištění. Žalobce proto v souladu s § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích přistoupil k odtahu vozidla žalovaného a následně vozidlo vrátil zpět do místa odtahu. Náklady na odtah, odstavení a vrácení vozidla nese dle § 19b odst. 2 zákona o pozemních komunikacích jeho provozovatel, tedy žalovaný. 9. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky, rozhodl soud o její povinnosti uhradit úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku). 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhradu nákladů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za dva úkony (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, předžalobní výzva) po 100 Kč. Pokud jde o odměnu za právní zastoupení advokátem, tak soud s ohledem na předmět řízení a na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne 23. 11. 2010 dospěl k závěru, že odměna za právní zastoupení není v tomto případě nákladem žalobce potřebným k účelnému uplatňování práva, kdy spor o dlužné náklady za odtah vozidla tvoří relativně běžnou agendu žalobce a soud též neshledal, že by se v tomto sporu mimořádně vyskytla nějaká další okolnost, jež by aktivní zastupování advokátem odůvodňovala. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud o náhradě nákladů řízení tak, jak je ve výroku II. rozsudku uvedeno.