44 C 80/2021-47 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky 2.500 Kč s přísl. z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalovaným a spol. [právnická osoba] [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 22. 1. 2014 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 2.500 Kč, která měla být vrácena společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 21. 2. 2014. Žalovaná částka se skládá z jistiny zápůjčky ve výši 2.500 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobce nepožaduje. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z [právnická osoba] na žalobce. 2. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil. 3. Na základě dokazování provedeného při jednání soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 22. 1. 2014 [právnická osoba], [IČO] (nikoliv tedy [právnická osoba], jak je uváděno v žalobě), a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Žalovaný ve smlouvě potvrdil, že mu byla v hotovosti předána částka 2.500 Kč a zavázal se tuto částku společně s poplatkem ve výši 825 Kč vrátit [právnická osoba] do 21. 2. 2014. 4. Dne 21. 12. 2017 uzavřela [právnická osoba] se žalobcem Smlouvu o postoupení pohledávek. Soudu nicméně nebyla doložena příloha č. 1 této smlouvy, která má obsahovat seznam postoupených pohledávek. Není tedy zřejmé, zda pohledávka za žalovaným byla předmětem postoupení. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. [právnická osoba] a žalovaným byla dne 22. 1. 2014 uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku a žalovanému byla poskytnuta v hotovosti zápůjčka ve výši 2.500 Kč. Jelikož se však žalobce nezúčastnil nařízeného jednání soudu dne 13. 1. 2022, soud ho nemohl vyzvat a poučit ve smyslu § 118a o. s. ř. a v řízení tak nebylo prokázáno, že by došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 1. 2014 na žalobce. Soud k tomuto uvádí, že jednak nebyla doložena příloha [číslo] k doložené Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017. Zejména však Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 uzavírala jako postupitel [právnická osoba] [právnická osoba] však žádnou pohledávku za žalovaným neměla (pohledávku za žalovaným měla [právnická osoba], která s ním uzavřela smlouvu o zápůjčce a zápůjčku mu poskytla). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 tedy k postoupení pohledávky za žalovaným ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 1. 2014 na žalobce ani dojít nemohlo. Věřitelem pohledávky vůči žalovanému ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 1. 2014 je tedy nadále [právnická osoba] (resp. nebylo prokázáno, že by tato společnost svou pohledávku na někoho postoupila). Soud tedy dospěl k závěru, že žalobce není aktivně legitimován požadovat po žalovaném vrácení zápůjčky ve výši 2.500 Kč. Proto byla podaná žaloba výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu zamítnuta. 7. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšný žalovaný by měl nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobci. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.