47 C 33/2022-31 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení bylo zaplacení pojistného za období od 22. 7. 2020 do 10. 3. 2021 včetně ve výši celkem 2 236 Kč z titulu pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 16. 7. 2019 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a vyhlásil rozsudek. V odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.) 3. Z listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav. 4. Žalobce uzavřel dne 16. 7. 2019 s žalovaným jako podnikající fyzickou osobou písemně pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění ke dni 22. 7. 2019 na dobu neurčitou, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti. Žalovaný se zavázal platit pojistné ve výši 3 530 Kč splatné ročně vždy k 22. dni 7. měsíce roku. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 22. 7. 2020. Dlužná částka je tvořena poměrnou částí pojistného za pojistné období od 22. 7. 2020 do 10. 3. 2021 ve výši 2 236 Kč. Žalobce vyzval žalovaného výzvou k zaplacení dlužného pojistného ze dne 13. 1. 2021 a upozornil jej na možnost zániku pojistné smlouvy, pokud neuhradí dlužné pojistné do 9. 3. 2021, pojištění zanikne, a to uplynutím dne 10. 3. 2021. S ohledem na skutečnost, že dlužná částka nebyla uhrazena, došlo k zániku pojištění ke dni 10. 3. 2021, o čemž byl žalovaný informován oznámením o zániku pojištění ze dne 7. 4. 2021. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani na základě předžalobní upomínky ze dne 13. 5. 2021 ani na základě předžalobní upomínky, která mu byla doručena 8. 9. 2021. Tento skutkový stav soud hodnotil následovně. 5. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl smluvní závazkový právní vztah pojištění ve smyslu § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V tomto smluvním závazkovém vztahu se pojistitel (zde žalobce) zavazuje vůči pojistníkovi (zde žalovanému) poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Žalobce tedy byl počínaje dnem 22. 7. 2019 zavázán krýt pojistný zájem žalovaného a poskytnout pojistné plnění v případě nahodilé pojistné události, a žalovaný byl povinen platit žalobci pojistné stanovené smlouvou po celou dobru trvání právního poměru. Žalovaný tuto základní povinnosti porušil, od 23. 7. 2020 byl v prodlení. Za celé období od 22. 7. 2020 do 10. 3. 2021 je žalovaný povinen pojistné zaplatit. 6. Na základě výše zjištěného skutkového stavu a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je v rozsahu dlužného pojistného důvodná, a to včetně práva žalobce na zaplacení úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Vzhledem k tomu, že se žalovaný nezaplacením pojistného dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, je za příslušenství považován v souladu s § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce na zaplacení příslušenství je tak rovněž oprávněný. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) 7. Pokud jde o částku 1 200 Kč, i v této části je žaloba důvodná. Totiž žalovaný uzavřel smlouvu jako podnikatel (mimo jiné je ve smlouvě označen identifikačním číslem a místem podnikání), jde tak o vzájemný závazek podnikatelů, a proto soud v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. 8. Výrok o nákladech řízení (II.) soud opírá o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud stanovil žalované povinnost uhradit žalobci náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Tato částka se skládá z odměny advokáta, která je vypočítaná podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb (dále jen„ AT“). Odměna advokáta se skládá ze tří úkonů právních služeb 3x200 Kč za přípravu a převzetí právního zastoupení (§11 odst. 1 písm. a) AT), za předžalobní upomínku a sepis žaloby (oba úkony dle § 11 odst. 1 písm. d) AT), 3x100 Kč jako režijní paušál podle § 14b odst. 5 písm. a), DPH z těchto částek v zákonné výši (189 Kč) podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a dále k nákladům řízení patří zaplacený soudní poplatek 400 Kč. Za doplnění žaloby nebyly náklady právního zastoupení přiznány, neboť § 142 odst. 1 o.s.ř. předpokládá účelnost nákladů a v doplnění byly uvedeny údaje, které měl žalobce uvést již v žalobě. Lhůta tří dnů k plnění od právní moci je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. Při vyhlášení rozsudku došlo ke zřejmé nesprávnosti, když rozsudek byl vyhlášen v tom smyslu, že zřejmým omylem bylo ve výroku I. uvedeno„ na náhradě nákladů řízení“, ačkoli o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto až ve výroku II. a ve výroku I. bylo rozhodnuto výlučně ve věci samé (tedy částka 2 236 Kč byla přiznána výlučně z titulu dlužného pojistného, nikoli z titulu náhrady nákladů řízení). Tudíž výrok I. byl vyhlášen následovně:„ I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 236 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 236 Kč od 11. 3. 2021 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.“, ačkoli měl být správně vyhlášen při vypuštění sousloví„ na náhradě nákladů řízení“, tedy následovně:„ I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 236 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 236 Kč od 11. 3. 2021 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.“. Soud tuto zřejmou nesprávnost opravil ve smyslu ustanovení § 164 o.s.ř. opravným usnesením, které zapracoval do písemného vyhotovení tohoto usnesení (a to i v souladu se zásadou procesní ekonomie, přehlednosti a srozumitelnosti rozhodnutí soudu, a tím i v souladu se zásadou právní jistoty, s nimiž by nebylo plně v souladu – pokud to není nezbytně nutné - nejprve zřejmou chybu převzít do písemného vyhotovení rozsudku a následně ji odstranit písemným vyhotovením samostatného opravného usnesení, takže by adresát rozhodnutí disponoval dvěma protichůdnými vyhotoveními rozhodnutí, což by mohlo být i nadbytečně matoucí - viz metodologicky obdobně např. rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 23 Co 266/2008 – 314 či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2297/2008, obě rozhodnutí dostupná např. na ASPI).