48 C 165/2021-33 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 22.361,38 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovanému na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 26. 4. 2018 poskytla kontokorentní úvěr na účet ve výši 20.000 Kč, jež se žalovaný zavázal vrátit do 25. 4. 2019. Žalovaný nedodržel závazek zajistit kreditní obrat ve smlouvou požadované výši, a proto byl kontokorent zesplatněn a byly mu stanoveny splátky, jež nehradil, čímž způsobil zesplatnění úvěru. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení jistiny ve výši 19.497,88 Kč, poplatků ve výši 2.863,50 Kč a dále kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 2.752,45 Kč a kapitalizovaných smluvních úroků z prodlení ve výši 38,50 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Mezi účastníky byla dne 26. 4. 2018 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru [číslo]. Žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala žalovanému poskytnout úvěr a žalovaný se zavázal úvěr uhradit, a to včetně úroků. Žalovanému byl žalobkyní poskytnut kontokorentní úvěr do výše 20.000 Kč, a to povoleným přečerpáním zůstatku na účtu žalovaného č. účtu [bankovní účet] vedeného u žalobkyně. Žalovaný úvěr ve výši 20.488,88 Kč čerpal dne 31. 10. 2019. Strany si sjednaly úrok ve výši 16,90 % ročně. Současně se žalovaný podpisem smlouvy zavázal k úhradě poplatků za vedení a správu účtu a za zasílání výpisů. Výše jednotlivých poplatků pak vyplývá z ceníku žalobce účinného od 1. 1. 2014. Současně se žalovaný zavázal úvěr čerpaný shora uvedeným způsobem uhradit do 1 roku ode dne jeho čerpání, tj. nejpozději ke dni 25. 4. 2019. V případě řádného splácení žalovaný mohl úvěr v povolené výši čerpat opakovaně. Žalovaný nedodržel podmínku výše obratu na účtu po dobu trvání úvěru tak, aby výše kreditního obratu na účtu vypočtená za období 3 bezprostředně po sobě následujících kalendářních měsíců dosáhla alespoň 150 % aktuálního limitu kontokorentu (čl. IV bod 4 smlouvy). Žalobkyně tak kontokorent ve výši 20.488,88 Kč ke dni 3. 11. 2019 zesplatnila, o čemž byl žalovaný zpraven dopisem žalobkyně ze dne 3. 11. 2019, a převedla jej v souladu s čl. V bodem 5 smlouvy na splátky. Žalovaný měl následně od 30. 11. 2019 uhradit dluh ve splátkách po 400 Kč měsíčně. Výše úrokové sazby byla 14,70 % ročně. Žalovaný splátkám nedostál (viz dopis ze dne 12. 4. 2020), a proto byl úvěr ke dni 14. 5. 2020 zesplatněn, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 16. 5. 2020. Současně byl žalovaný zpraven o tom, že dluh je od 15. 5. 2020 úročen souběžně sazbou řádného úroku i sazbou úroku z prodlení. Žalovaný dluží žalobkyni na jistině částku 19.497,88 Kč, na poplatcích pak částku 2.863,50 Kč, na úroku z prodlení od 15. 5. 2020 do 17. 3. 2021 částku 38,50 Kč a na úroku částku 2.752,45 Kč. Výše poplatků za zasílání výpisu z účtu 9,50 Kč, za náklady spojené s prodlení ve výši 900 Kč, za cenu za vedení účtu 300 Kč a za vedení úvěrového účtu 135 Kč pak vyplývá z podkladů a z ceníku žalobkyně účinného od 1. 1. 2014. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, naposledy byl k její úhradě vyzván právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 20. 1. 2021 zaslané mu doporučeně na adresu [adresa žalovaného] adresu [adresa]. [] []. <i>6. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 7. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše uvedené ustanovení občanského zákoníku a též vzhledem k obsahu smluvních podmínek žalobkyně, dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaný coby dlužník z uzavřené smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku porušil svoji povinnost plynoucí mu z této smlouvy, když řádně (v plné výši) a včas nesplatil svůj dluh, žalobkyně svoji smlouvou převzatou povinnost vůči žalovanému bezezbytku splnila. Soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku i spolu se sjednaným smluvním úrokem a úrokem z prodlení, jehož výše je v souladu se smlouvou, obchodními podmínkami žalobkyně a jejím ceníkem a dále v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Složení ani výši dlužné částky žalovaný nijak nerozporoval. Žalovaný žalobkyni výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobkyní, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř. Žalobkyni přísluší plná náhrada nákladů řízení ve výši 2.347 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 895 Kč, z odměny zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 300 Kč za úkon dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., ze tří režijních paušálů po 100 Kč za úkon (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva a písemné podání soudu) dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a z daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 1.200 Kč ve výši 252 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za úkon spočívající v sepisu doplnění žaloby ze dne 25. 8. 2021, neboť skutečnosti tam uvedené měly být obsahem řádné žaloby. Soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že žalobce opakovaně podává žaloby, jež v dané věci mají formulářový charakter, který spočívá v totožnosti argumentace žalobce, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat. Návrh v dané věci bezesporu obsahuje opakující se skutková tvrzení a jen v detailech jsou uplatňovanému nároku přizpůsobena. Dle soudu jsou tak žaloby podávány na základě stejné typové žaloby a jde tak v daném případě o formulářovou žalobu, proto soud s ohledem na to, že řízení bylo zahájeno po 1. 7. 2014, aplikoval při rozhodování o náhradě nákladů řízení § 14b advokátního tarifu.