48 C 175/2021-19 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 5. 8. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost vyklidit byt popsaný ve výroku č. I. rozsudku, neboť žalovaný jej po skončení nájmu užívá bez právního důvodu. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Žalobce je výlučným vlastníkem domu [adresa] na parcele [číslo] na ulici [ulice a číslo] v [obec], kde se mj. nachází byt [číslo]. Mezi účastníky byla dne 23. 3. 2021 uzavřena smlouva o nájmu bytu, kterou žalobce přenechal žalovanému do nájmu byt [číslo] o velikosti 1+1 ve výměře cca 35 m² nacházející se v 5. nadzemním podlaží domu. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021. Strany smlouvy v nájemní smlouvě vyloučili možnost obnovení nájmu ve smyslu § 2285 občanského zákoníku. Z potvrzení o přijatém oznámení a z úředního záznamu o podaném vysvětlení Policie České republiky ze dne 1. 8. 2021 soud zjistil, že žalobce podal na žalovaného z důvodu jeho vyhrožování trestní oznámení. 6. Dle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 7. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným vznikl uzavřením nájemní smlouvy dle § 2201 a násl. závazkový právní vztah. V tomto závazkovém vztahu vystupoval žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou a nájemní vztah tak skončil uplynutím sjednané doby nájmu, tj. ke dni 30. 6. 2021. Žalovaný tak předmětný byt užívá od 1. 7. 2021 bez právního důvodu. Soud proto žalobě ve smyslu § 1040 občanského zákoníku v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost předmětný byt vyklidit, když žalobce coby jeho vlastník má právo na ochranu svého vlastnického práva vůči žalovanému, který užívá byt ve vlastnictví žalobce bez právního důvodu a tím neoprávněně zasahuje do jeho vlastnického práva. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, na svoji obranu neuvedl ničeho, z čeho by soud případně mohl dovozovat, že žaloba je vůči němu z hmotně právního důvodu nedůvodná. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení pak vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšný žalobce náhradu nákladů nepožadoval, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Nadto tato by mu soudem stejně nebyla přiznána, neboť žalobce soudu neprokázal odeslání předžalobní upomínky dle § 142a odst. 1 o.s.ř. žalovanému a nesplnil tak jednu z podmínek pro to, aby mu mohla být náhrada nákladů řízení coby procesně úspěšnému účastníkovi řízení přiznána.