48 C 62/2022-19 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení z titulu dlužných koncesionářský poplatků. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z přihlášení poplatníka, z výzvy k zaplacení ze dne 3. 12. 2021 včetně doručenky a ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vzal soud za prokázané, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost splnil dne 1. 6. 1993. Televizní poplatek k 1. 1. 2008 činil 135 Kč měsíčně za jeden přihlášený přijímač. Žalovaný neuhradil televizní poplatek za měsíc leden 2021 a za měsíce duben 2021 až září 2021 včetně v celkové výši 945 Kč. Nereagoval ani na výzvy žalobce k zaplacení. 5. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Poté, co se žalovaný stal držitelem televizního přijímače a přihlásil se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, vznikla mu povinnost v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný však svou povinnost neplnil a televizní poplatek ve shora uvedených obdobích nezaplatil. Dle § 7 odst. 3 z. č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Dle § 10 z. č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy [žalobkyně], ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je [žalobkyně] oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroků z prodlení určené předpisy práva občanského. Soud tedy návrhu žalobkyně vyhověl, žalovaného zavázal k zaplacení částky 945 Kč, která představuje součet nezaplacených poplatků a současně z každé jednotlivé měsíční částky bylo žalovanému uloženo zaplatit zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku. Výše úroku z prodlení je odůvodněna nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala za období od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 15. 2. 2022, na částku ve výši 54,98 Kč. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně procesně úspěšné žalobkyni soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a ve dvou paušálních náhradách hotových výdajů ve smyslu § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. po 100 Kč za úkon (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby). Náhradu nákladů řízení spočívající v odměně zástupce žalobkyně soud žalobkyni nepřiznal, a to s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12. V tomto nálezu soud dovodil, že správa a vymáhání koncesionářských poplatků je jednou z činností žalobkyně, která disponuje odborným aparátem včetně právního oddělení a není tak důvod, aby výkon svých povinností, včetně vymáhání dlužných poplatků, přenášela na soukromý subjekt, zvláště za situace, kdy není zapotřebí uplatnění natolik specializovaných znalostí, jimiž by běžně nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Takto vynaložené náklady soud neshledal jako účelně vynaložené, a proto je žalobkyni nepřiznal. Podle článku 89 odst. 2 Ústavy České republiky jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby.