49 C 184/2021-26 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 14.308 Kč s úroky z prodlení z částky, ve výši a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalobce na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 31. 1. 2020 dodával žalovanému elektřinu do odběrního místa na adrese [ulice] [číslo] [obec] v období od 28. 4. 2020 do 30. 9. 2020, za to byla žalovanému vyúčtována fakturou [číslo] částka 9.298 Kč, uvedená faktura byla splatná dne 26. 10. 2020, vyfakturovanou částku žalovaný nezaplatil. Dále žalobce podle téže smlouvy a do téhož odběrního místa žalovanému dodával elektřinu v období od 6. 2. 2020 do 27. 4. 2020, za to byla žalovanému vyúčtována fakturou [číslo] částka 20.041 Kč, uvedená faktura byla splatná dne 18. 5. 2020. Podle této faktury žalovaný zaplatil částku 4.991 Kč (dne 26. 6. 2020), částku 20 Kč (dne 26. 6. 2020), částku 5.010 Kč (dne 27. 7. 2020) a částku 5.010 Kč (dne 24. 8. 2020). Žalobce žalovaného před podáním žaloby písemně upomínal. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač k tomu byl vyzván. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř. (účastníci s tímto postupem souhlasili podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny soud zjistil, že tuto smlouvu dne 31. 1. 2020 podepsali žalobce a žalovaný, že žalobce se podle ní zavázal žalovanému dodávat elektrickou energii do odběrného místa [ulice] [číslo] [obec], a žalovaný se zavázal za to platit úplatu. Z faktury [číslo] soud zjistil, že tuto fakturu dne 12. 10. 2020 vystavil žalobce žalovanému za spotřebovanou energii ve shora uvedeném odběrním místě za období 28. 4. 2020 – 30. 9. 2020 na částku 9.298 Kč a že splatnost této faktury byla dne 26. 10. 2020. Podrobný výpočet platby byl potom uveden v příloze této faktury. Z faktury [číslo] soud zjistil, že tuto fakturu dne 4. 5. 2020 vystavil žalobce žalovanému za spotřebovanou energii ve shora uvedeném odběrním místě za období 6. 2. 2020 – 27. 4. 2020 na částku 20.041 Kč a že splatnost této faktury byla dne 18. 5. 2020. Podrobný výpočet platby byl potom uveden v příloze této faktury. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 12. 2020 a připojeného podacího lístku soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 31. 1. 2020 účastníci řízení uzavřeli Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, jíž se žalobce mj. zavázal dodávat žalovanému elektřinu, a žalovaný se mj. zavázal za tuto službu zaplatit. Dne 12. 10. 2020 žalobce vystavil žalovanému fakturu za dodanou elektřinu v období 28. 4. 2020 – 30. 9. 2020, splatnou dne 26. 10. 2020, na částku 9.298 Kč. Podle této faktury žalovaný žalobci nezaplatil ničeho (tvrzení žalobce, žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by cokoli zaplatil). Dne 4. 5. 2020 žalobce vystavil žalovanému fakturu za dodanou elektřinu v období 6. 2. 2020 – 27. 4. 2020, splatnou dne 18. 5. 2020, na částku 20.041 Kč. Žalovaný žalobci podle této faktury zaplatil žalobci částku v celkové výši 15.031 Kč (jednotlivé částky a data srov. shora, jde o tvrzení žalobce; žalovaný zaplacení žádné další částky netvrdil a neprokazoval). Ve zbytku žalovaný nezaplatil ničeho, žalobce jej o zaplacení upomínal přípisem ze dne 8. 12. 2020. Po právní stránce potom soud věc posoudil takto: Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny podle ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Žalobce byl na základě smlouvy povinen dodávat žalovanému elektřinu a žalovaný za ni měl platit dle ceníku. Zatímco žalobce svoji povinnost po dobu trvání smluvního vztahu mezi účastníky plnil, žalovaný nikoli, když elektřinu odebranou ve shora uvedených obdobích, vyúčtovanou shora uvedenými fakturami, do dnešního dne v částce v celkové výši 14.308 Kč nezaplatil. Žalovaný se nezaplacením uvedených faktur dnem následujícím po jejich splatnosti dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, je tedy povinen zaplatit žalobci vyjma dlužné částky též úrok z prodlení ve výši podle ustanovení nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužných částek za dobu, po niž byl v prodlení s jejich zaplacením, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Vzhledem ke shora uvedenému rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O pariční lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud plně úspěšnému žalobci (který doložil, že ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. žalovaného před podáním žaloby písemně vyzval k plnění) přiznal náhradu nákladů, které mu v řízení vznikly, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 750 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby po 300 Kč a jeden právní úkon po 150 Kč, dále paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 220,50 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 2.070,50 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).